Výstavní skleník „Tropicana“ má celkovou plochu 2 700 m², vlastní expoziční skleníky jsou pak dlouhé 71 m a široké 39 m, osázená plocha přesahuje 2 100 m². Zbytek představuje vstupní hala, hygienické zařízení, a návštěvníkům nepřístupné prostory velínu skleníkové automatiky a zahradnického manipulačního zázemí.Nad vchodem do skleníku je kamenná plastika mayského boha Yum Kaax (výslovnost jum káš), ochránce planých (zvláště užitkových) rostlin a lovné zvěře.
Pro návštěvníka by měla předznamenat jakýsi „střih“ od evropské reality, a proto je prostor volně stylizovaný jako nádvoří pagody z jihovýchodní Asie. Hlavním objektem je bazének s „Buddhovými prsty“, krásnými krápníky dovezenými z vietnamského města Vinh. Originální jsou i mísy s doprovodnou zelení Schefflera leucantha a bambusy rodu Phyllostachys. Jedna ze stěn je kryta keramickou plastikou známého teplického sochaře Milana Žofky. Téma draků v bouřkových oblacích bylo inspirováno motivy z císařských hrobek v Hué. Scénu dotváří oltář, který je vidět v každé vietnamské domácnosti a zavěšené lampiony.
Rozlehlé oblasti Země pokrývají rostlinná společenstva, která se přizpůsobila dlouhým obdobím sucha. Z nich jsme vybrali několik zvláště atraktivních: Střední Ameriku, především mexické polopouště, suché horské oblasti Jižní Ameriky, západní prostor jižní Afriky a vyprahlý jih Madagaskaru. Tyto hlavní plochy doplňuje několik drobnějších – ukázka flóry Galapážských ostrovů, Arábie a vzácná vegetace ostrova Sokotra, který leží v Arabském moři mezi Jemenem a Somálskem. Nápadným artefaktem v tomto skleníku je mexické pueblo, ze kterého se line příjemná hudba.
V mnoha botanických zahradách stojí podobné expozice na sbírkách kaktusů. My jsme tyto krásné rostliny rozhodně nevyloučili, ale snažili jsme se – jako ve všech sklenících o komplexnější pohled, jakousi výtvarnou zkratku přírodní reality, v níž hrají stejně důležitou úlohu i stromy, keře, cibuloviny a letničky.
Tropický deštný les a horké, celoročně vlhké monzunové oblasti pokrývají nejbohatší rostlinná společenstva naší planety. U vstupu do tropického skleníku se nachází expozice Tichomoří v širokém slova smyslu (od Havaje po Tahiti). Dominantu této části tvoří chlebovníky Artocarpus altilis. Nevelká je expozice tropické Afriky, na níž navazuje ukázka vlhkého severního Madagaskaru s „palmou poutníků“ Ravenala madagascariensis. Asijskou část uvádí mohutný vodopád vytvořený M. Žofkou a vystaven je i model největšího květu na světě – parazitické raflézie Rafflesia arnoldii. Největší plochu skleníku zaujímá expozice tropické Ameriky, jejíž středoamerická část zpestřuje „pralesem pohlcená troska mexické pyramidy“ a v jejím sousedství se nachází bazének s vodními želvami nádhernými (Trachemys scripta elegans). Ve skleníku je i orchidejová vitrína doplněná vzácnými a obzvlášť dekorativními rostlinami áronovitými (Araceae), kapradinami a broméliemi (Bromeliaceae). Vyvýšený pohled na tropický deštný les se vám naskytne z lávky, jejíž podlážka je vyrobena ze speciálního dřeva bangkirai (dovezeného z Malajsie), který pochází ze stromu rodu Shorea.
Hned u vstupu čeká návštěvníka malá expozice vzniku hnědého uhlí, tedy situace na Teplicku před zhruba 20 miliony lety. Tehdy se zde rozkládal rozsáhlý močál, do něhož ústily dvě řeky. Podobnost tehdejší flóry s expozicí dokládají zkameněliny z dolu Bílina. Celá pravá strana skleníku je věnována Valdiviánskému deštnému lesu v jižním Chile, materiál pochází z expedic zahrady v letech 2010-2015. Obdivovat můžete jehličnan blahočet chilský (Araucaria araucana), starobylé zástupce krytosemenných rostlin rodu Drimys. Levá strana skleníku počíná flórou Číny, kde návštěvníka jistě zaujme liána Lonicera hildebrandiana, zimolez s největšími květy, které dosahují délky až 15 cm. Na jihovýchodní Asii navazuje malá ukázka flóry Nového Zélandu, které dominuje robustní železnec. Druhá levá polovina skleníku je věnována jihovýchodu Afriky s deštivými léty. Zde najdeme i nejstarší rostliny teplické zahrady Afrocarpus gracilior a Encephalartos villosus, kterým je přes 100 let. Subtropické expozice zpestřuje vitrína s relativně chladnomilnými masožravými rostlinami a orchidejemi i patio, tvořené sloupem, po němž stéká voda s hvězdicovou pergolou inspirovanou cestami do Mexika. Hned u sloupu roste velice vzácný jehličnan z Austrálie, Wollemia nobilis, objevený teprve roku 1994.
Nejnovější stavbou, navazující na celý výstavní komplex, je skalničkový skleník. Na vyvýšených stolech, lemujících stěny, jsou vysázené choulostivé rostliny horských oblastí Evropy, Asie, Severní Ameriky, Nového Zélandu a jihoamerického Chile. Další dva výstavní stoly se nacházejí uprostřed a každý představuje flóru určitého území. První z nich se věnuje jednomu z nejsušších míst na světě – chilské poušti Atacama. Druhý stůl může být některým návštěvníkům povědomý, protože na něm rostou rostliny Kanárských ostrovů, z nichž některé jsou pro tyto ostrovy endemické a nikde jinde na světě je nenajdeme. V expozici jsou použity tři různé typy kamene - pískovec, čedič a opuka.
Z důvodu sezónnosti vystavovaných rostlin bývá skalničkový skleník uzavřen v období říjen-únor.
