Nedílnou součástí botanické zahrady je základní botanický výzkum, který se zabývá téměř všemi aspekty rostlinného světa od získání ekologických informací v terénu, poskytnutí rostlinného materiálu vědeckým institucím (vysokým školám a univerzitám) a vlastní vědecké bádání, které se do současné doby soustředilo zejména na taxonomii (popis a zařazení nových druhů), křížení rostlin a vznik nových kultivarů.
Ve středoevropských podmínkách se zdá, že už není snad ani možné dosud nepopsané druhy rostlin nalézt, ale nezapomínejte, že botanické zahrady mají ve svých sbírkách i rostliny tropické – a například v případě Ekvádoru kvalifikovaný odhad udává, že dosud byla poznána nanejvýš polovina rostlin, které tuto jihoamerickou zem obývají.
V současnosti najde návštěvník v expozici dva druhy, které na popis teprve čekají. Jednou z nich je velmi atraktivní příslušník rodu Pilea pocházející z pohoří Montañas del Mico v Guatemale, kterou našli J. R. Haager a R. Rybková v průběhu expedice pořádané v roce 1997. Druh nese prozatímní jméno Pilea speciosa HAAGER, RYBKOVÁ & UHER.
Další nové druhy pěstujeme v zásobních sklenících – mezi ně patří například některé vietnamské orchideje, anebo zmijovec (Amorphophallus) sbíraný Dr. Dančákem z Univerzity Palackého v Olomouci na Borneu, či zástupce téhož rodu, který nalezli manželé Rybkovi v Čokoládových horách na Filipínách.
Nejstarší z těchto hybridů vznikl již v roce 1983 (prvně vykvetl v Teplicích roku 2005) a jeho rodiči byli Anguloa x ruckeri (A. clowesii x A. hohenlohii) a Lycaste crinita. Výsledkem je poměrně drobná a bohatě kvetoucí rostlina se zářivě žlutými květy zdobenými jen jemnými červenými tečkami uvnitř koruny. To je značně překvapivé, protože mateřská Anguloa je mnohem statnější a vnitřek koruny je kaštanově purpurový.
Některá křížení nejsou původní, jde o opakování již uskutečněných – to se týká především Phalaenopsis ‘Penang Girl’ (= P. bellina x P. venosa), který registroval Ooi Leng Sun již v roce 1984. Při našem křížení byla použita obzvláště tmavá forma P. venosa s kaštanově hnědými květy ukončenými zelenými špičkami okvětních lístků. To se v křížení projevilo a oproti dosud vystavovaným a množeným formám jsme dosáhli krásně sytě měděného zbarvení květů. K původním křížením naopak patří x Phaiocalanthe Lída, hybrid Phaius tankervillae a Calanthe Bryan z konce devadesátých let.
Prvním teplickým hybridem z čeledi Gesneriaceae – podpětovité byl oblíbený „Honzík“. Achimenes ‘Teplice Flame’ (2003) vznikl zkřížením Achimenes patens dovezeného ze Sierra de las Minas z Guatemaly a v roce 1980 registrovaného kultivaru ´Tarantella´. Výsledkem je drobnější bohatě kvetoucí rostlina s jasně červenými květy, které téměř nenesou žluté znaky v jícnu zářivě červené koruny.
Nesmírně perspektivní a dnes i u nás oblíbený je rod Kohleria. Zde navázalo původní teplické křížení na dva již dříve vzniklé Haagerovy hybridy, a to Kohleria lanata x K. spicata z konce osmdesátých let a na něj navazujícím Kohleria ‘Argus’ = Kohleria warszewiczii x (K. lanata x K. spicata) z roku 1996. Zkřížením Kohleria ‘Argus’ s Kohleria amabilis var. bogotensis sbíraným Horákem v Ekvádoru vznikl v roce 2003 hybrid nazvaný ‘Šárka’. Protože u takto složitého hybridu, na jehož vzniku se podílely nejméně čtyři druhy, dochází k „rozpadu“ potomstva, bylo možné vybrat šest nejhezčích forem, které udržujeme pod kultivarovými názvy ´Firebird´ (určitě nejhezčí z nich), ´Strawberry Cream´, ´Leopard´, ´Lovestory´, ´Neon Rouge´ a ´Surprise´. Některé ze jmenovaných forem byly pak v následujícím období použity k další hybridizaci, především s kultivary Kohleria ‘Dragon Blood’ a ‘Empress’.
Pěkné křížení, i když nepůvodní, je Kohleria amabilis var.bogotensis x K. warszewiczii z roku 2002 (J. Boggan ho však uskutečnil již o čtyři roky dříve). Vznikl nesmírně variabilní „roj“ potomstva, z něhož bude vybrán nejhezčí a množený pod názvem ´Teplice´.
Ze zajímavých mezirodových hybridů z roku 2002 jde jmenovat ještě dva, a to prozatím bezejmennou Moussokohleria = Kohleria ‘Argus’ x Moussonia elegans a Moussoniantha ‘Eva’ = Moussonia elegans x Smithiantha cinnabarina ´Palenque´, které však dosud nekvetly.
Rod Smithiantha byl v roce 2004 použitý k několika křížením. Z nich je rozhodně nejzajímavější hybrid vzniklý ze dvou „botanických“, čistých druhů, a to matečné Smithiantha aurantiaca sbírané Haagerem u mexického města Xalapa v roce 1991, zatímco pyl pocházel ze Smithiantha cinnabarina, který sbíraly Rybková, Nováková a Šuchmannová v opět mexickém státě Chiapas nedaleko města Tuxtla. Výsledkem je roj různě zbarvených rostlin (listy varírují od čistě zelené po sytě fialově probarvené) s jednotně zářivě oranžovými květy, které mu daly i jméno ‘Teplice Fire’.
Nejzajímavější výsledek dalo křížení Kohleria Šárka ´Firebird´ s ekvádorským druhem Pearcea hypocyrtiflora. Zajímavé je především tím, že šlo o první hybrid těchto rodů na světě (publikováno v USA v roce 2006), perspektivní je ale i zahradnicky, protože Pearcea J. K. Boggan (forma s bronzově zbarvenými listy) a Romana (zelenolistá) jsou mnohem odolnější než Pearcea a drobnější než matečná Kohleria; lze dokonce předpokládat, že je půjde bez větší námahy využít i jako pokojové rostliny.
