Otevírací doba Ceník Kontakt +420 417 534 359 info@botanickateplice.cz

Návštěvnické okruhy

Křížovkářský záhon

Zajímavostí tropického skleníku je tzv. „Křížovkářský záhon“, na kterém skutečně najdete rostliny, jejichž názvy znáte z tajenek, ale neuměli jste si pod jmény představit nic konkrétního – kola, koka, abaka, balsa, anona. Doplňují je i rostliny užitkové a významné farmaceuticky. 

 

Akvária a terárium v tropickém skleníku

V tropickém skleníku se nachází celkem šest akvárií. První dvě jsou naproti tichomořské části. První z nich je obydlené tlamovci, což jsou sladkovodní ryby pocházející z afrických jezer. Jejich název je odvozen od zvláštní péče o potomstvo, kdy samice berou oplozené jikry do tlamy. Druhé akvárium je asijské s čichavci, parmičkami, sekavkami a mřenkami. Mezi nimi je terárium, které hostí stromového gekona felsumu madagaskarskou (Phelsuma madagascariense). V blízkosti podražce Aristolochia arborea je kamenná „studna” vyhrazená vodním želvám nádherným (Trachemys scripta elegans). Mezi vchody do skalničkového a subtropického skleníku jsou další tři akvária věnovaná Jižní Americe. V jednom naleznete cca 10 druhů teter, ve druhém plavou plodožravé piraně a třetí je věnované královnám akvarijních ryb – terčovcům. 

Po stopách soch

Autorem soch je pracovník zahrady Bc. Harald Eichhorn.

Jedenáctimetrová socha ruka pouště (Mano del desierto) byla odhalena v roce 1992 na jednom z nejsušších míst planety – chilské poušti Atacama. Replika v botanické zahradě dokresluje expozici věnující se pouštní vegetaci Chile. Má zdůrazňovat velikost lidské bezmoci a zranitelnost ve velkém světě. 

Expozici Mexika doplňuje plastika inspirována olméckými hlavami. Olmékové založili první kulturu na území Mexického zálivu a začali stavět monumentální chrámy. Mezi pozoruhodné artefakty patří sedmnáct obrovských dochovaných hlav vytesaných z kamene. 

V močálovitých oblastech Severní Ameriky je potřeba si při prohlížení kvetoucích rostlin dávat pozor na aligátory, což vám v případě evropských rašelinišť nehrozí. Téměř každou expozici vhodně doplňuje artefakt, který se váže k dané geografické oblasti nebo tématu.  
 

Živočichové v zahradě

Pestré květy plné nektaru lákají nejrůznější opylovače a v době, když rozkvétá venkovní expozice, se můžete setkat s nepřebernou škálou hmyzích zástupců hrajících důležitou roli opylovače. Tato symbióza rostlin a hmyzu byla v minulosti důležitým hnacím impulsem pro krytosemenné rostliny, které převzaly vládu nad jehličnany a kapradinami. Nočním skleníkem se hlasitě rozeznívají drobné žabky bezblanky skleníkové (Eleutherodactylus planirostris). Tyto žabky dorůstají maximální velikosti 3 cm a zajímavé je i to, že z vajíček se rovnou líhnou malé žabičky a přeskakují stadium pulce. 

Expozice vznik hnědé uhlí

Život Tepličanů byl odedávna ovlivněn tím, že město leží v severočeském uhelném revíru. Dalo by se tedy předpokládat, že lidé budou s historií svého kraje alespoň rámcově seznámeni. Bohužel tomu tak není. Jiří R. Haager, zakladatel novodobé botanické zahrady v Teplicích, uspořádal minianketu a 33 místním vysokoškolákům položil otázku „z čeho vlastně vzniklo hnědé uhlí a z jaké doby pochází“. Jen dva to zhruba věděli, ostatní si ze školy pamatovali „něco o obřích plavuních a přesličkách“ – jenže to jde o uhlí černé a „sekli“ se o nějakých 300 milionů let. 

To nás motivovalo k tomu, abychom do nových skleníků zařadili i část napodobující severočeskou hnědouhelnou krajinu raného miocénu (tedy období před zhruba 17-23 miliony let). Nevelká expozice zabírá v subtropickém skleníku jen pár metrů, ale základní informaci určitě poskytne. Materiál jsme ovšem museli volit náhradní, protože rostliny, které před těmi zhruba 20 miliony let severní Čechy obývaly, již neexistují. Tam, kde to možné je, jsme volili alespoň totožné rody. „Krajině“ proto dominuje patisovec Glyptostrobus pensilis (dnes zachován jediný druh v jižní Číně) a tisovce (užit byl mexický Taxodium mucronatum). Pravěké duby nahradily severoamerické drobné druhy, zvláště Quercus phyllireoides, namísto již neexistující Zelkova zelkovifolia jsme použili zakrslý kultivar Zelkova serrata ´Goblin´. Stejně drobný kultivar byl zvolen u dnes jen v Japonsku rostoucího pajehličníku, Sciadopitys verticillata, který známe z našich hnědouhelných vrstev jen ve formě pylu, ale v blízkém Sasku vytvořil mocné uhelné vrstvy. Vrb sice roste dodnes dost i u nás, ty by ovšem nesnesly skleníkové klima – a tak jsme vybrali rovněž japonský Salix bakko, několik na Teplicku již vymřelých druhů vřesen připomíná severoamerický Myrica pennsylvanica. Expozici doplňují obecně známé Cissus a maliníky (Rubus), palmy zastupují rody Sabal a Calamus (rotang) a kapradiny Blechnum. Vymřelý zázvorovitý rod Spirematospermum nahrazuje Alpinia chinensis z hor jihovýchodní Asie.

Celou expozici doplňuje informační panel připravený ve spolupráci s geology Dolů Bílina s ukázkami fosilizovaných listů a zkamenělý pařez tisovce, zahradě věnovaný Mgr. Pavlem Rücklem, který paleobotanicky zpracovával především pískovnu v Údlicích.

Botanická zahrada Teplice © 2020