Genofondové sbírky

Botanické zahrady po celém světě bojují proti úbytku biodiverzity způsobené různými činiteli, v největší míře však zapříčiněné námi – lidmi, kteří si neumíme vážit naší krásné zelené planety a chováme se k ní jako by byla naším největším nepřítelem. 

Botanické zahrady mají různá poslání, funkce, ale v dnešní turbulentní době, kdy nenarušená příroda mizí pod rukama člověka, je obzvláště důležité si připomenout její funkci ochrany ohrožených druhů a jejich ex-situ konzervaci (tj. na jiném místě, než daná rostlina roste). Ta začíná být majoritní funkcí botanických zahrad. 

Vraťme se pro začátek do historie botanických zahrad. Postupem času se význam botanických zahrad měnil. Od starověkých zahrad pěstujících léčivé a užitkové rostliny, přes dobu objevování světa v 16. až 19. století spojené s pojmenováním a kategorizací druhů rostlin, až po dnešní moderní botanické zahrady a arboreta, které hrají jednu z hlavních rolí v uchovávání rozmanitosti rostlinné říše celého světa v podobě kolekcí rostlin, výzkumem a vzděláním veřejnosti. 

Botanické zahrady disponují pěstebním zázemím, sbírkami rostlin a odborným personálem zajišťující péči o rostliny nevyčíslitelné hodnoty a zpřístupňují je veřejnosti ke vzdělávání v oblastech botaniky a zahradnictví. Po celém světě se nachází přes 3 000 botanických zahrad, které navštíví přes půl bilionu návštěvníků, a to už je počet vskutku úctyhodný.

Botanické zahrady dnes drží alespoň jednu třetinu známých druhů rostlin včetně více jak 40 % ohrožených druhů. Podle nedávné studie (Westwood a kol., 2020) je více než 20 % rostlinných druhů (přibližně 80 000) ohroženo vyhynutím a planeta Země ztrácí každou chvíli rostlinné druhy, které ještě nebyly popsány. Podle databáze PlantSearch je pouze 41 % ohrožených druhů udržováno v ex situ kolekcích (tzn. mimo lokalitu, např. v botanické zahradě či semenné bance). 

Mezi nejvýznamnější dokumenty v oblasti životního prostředí patří Úmluva o biologické rozmanitosti (Convention on Biological Diversity, CBD). Mezi její hlavní cíle patří ochrana biologické rozmanitosti, udržitelné využívání jejích složek a spravedlivé, rovnocenné rozdělování přínosů plynoucích z genetických zdrojů.

K plnému vysvětlení je potřeba si říci, co to vlastně ten genofond je? Jeho definice zní: „Genofond je soubor všech alel (genů) všech jedinců dané populace.“ Jeho ochranu je možné provádět in situ (v místě přirozeného výskytu rostlin) nebo ex situ (mimo místa jejich přirozeného výskytu vytvořením náhradní populace, např. i pěstováním v kultuře botanických zahrad). 

Botanická zahrada Teplice je od roku 2021 plně zapojena do fungování genofondového programu koordinovaného Unií botanických zahrad České republiky. Na základě uzavřených smluv spolupracujeme s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR na záchraně ohrožených a kriticky ohrožených druhů české flóry. 

Počty pěstovaných druhů české flóry umístěných na Červeném seznamu rostlin každým rokem stoupá, což je pozitivní trend zapojení Botanické zahrady Teplice o ochranu domácí flóry. Níže přiložený graf ilustruje nárůst v jednotlivých kategorií. Český červený seznam cévnatých rostlin hodnotí míru ohrožení původních druhů na území ČR podle mezinárodních kritérií IUCN. Druhy jsou rozděleny do čtyř hlavních kategorií ohrožení: C1 – kriticky ohrožené taxony, jejichž populace jsou extrémně malé, rychle ubývají nebo jsou bezprostředně ohroženy vyhynutím. Patří sem například druhy vázané na silně ubývající biotopy. C2 – silně ohrožené taxony jsou druhy s omezeným výskytem nebo zřetelně klesající početností, které však zatím nejsou na pokraji vyhynutí. C3 – ohrožené taxony zahrnují druhy, které vykazují známky ubývání nebo jsou citlivé na změny prostředí, ale zatím nejsou vážně ohroženy. C4 – vzácné taxony nejsou přímo ohrožené, ale mají přirozeně omezený areál rozšíření, často jen na několika lokalitách, a mohou být snadno zranitelné při změně podmínek. Tyto kategorie pomáhají určit priority ochrany druhů a jejich stanovišť.