Postupem času se význam botanických zahrad měnil. Od starověkých zahrad pěstujících léčivé a užitkové rostliny, přes dobu objevování světa v 16. až 19. století spojené s pojmenováním a kategorizací druhů rostlin, až po dnešní moderní botanické zahrady a arboreta, které hrají jednu z hlavních rolí v uchovávání rozmanitosti rostlinné říše celého světa v podobě kolekcí rostlin, výzkumem a vzděláním veřejnosti.
Botanické zahrady disponují pěstebním zázemím, sbírkami rostlin a odborným personálem zajišťující péči o rostliny nevyčíslitelné hodnoty a zpřístupňují je veřejnosti ke vzdělávání v oblastech botaniky a zahradnictví. Po celém světě se nachází přes 3 000 botanických zahrad, které navštíví přes půl bilionu návštěvníků, a to už je počet vskutku úctyhodný.
Botanické zahrady dnes drží alespoň jednu třetinu známých druhů rostlin včetně více jak 40 % ohrožených druhů. Podle nedávné studie (Westwood a kol., 2020) je více než 20 % rostlinných druhů (přibližně 80 000) ohroženo vyhynutím a planeta Země ztrácí každou chvíli rostlinné druhy, které ještě nebyly popsány. Podle databáze PlantSearch je pouze 41 % ohrožených druhů udržováno v ex situ kolekcích (tzn. mimo lokalitu, např. v botanické zahradě či semenné bance).
Mezi nejvýznamnější dokumenty v oblasti životního prostředí patří Úmluva o biologické rozmanitosti (Convention on Biological Diversity, CBD). Mezi její hlavní cíle patří ochrana biologické rozmanitosti, udržitelné využívání jejích složek a spravedlivé, rovnocenné rozdělování přínosů plynoucích z genetických zdrojů.
K plnému vysvětlení je potřeba si říci, co to vlastně ten genofond je? Jeho definice zní: „Genofond je soubor všech alel (genů) všech jedinců dané populace.“ Jeho ochranu je možné provádět in situ (v místě přirozeného výskytu rostlin) nebo ex situ (mimo místa jejich přirozeného výskytu vytvořením náhradní populace, např. pěstováním v kultuře botanických zahrad).
Botanická zahrada uchovává 37 druhů českých rostlin, které jsou lokalizované. Z toho pěstuje jeden druh kriticky ohrožený (C1r), tři silně ohrožené (C2b a C2r). Sedm druhů patří mezi ohrožené (C3) a dva druhy mezi vyžadující další pozornost (C4a). Zbytek českých druhů je (prozatím) bez ohrožení. Údaje jsou platné k roku 2022 a do budoucna se předpokládá jejich nárůst v souvislosti s novými expozicemi věnujícími se české flóře, většímu zapojení do genofondových programů a rozšiřování pěstebních ploch v zázemí.
V roce 2021 jsme se zapojili do genofondového programu Unie botanických zahrad České republiky a získali jsme populaci vzácné rostliny včelníku rakouského (Dracocephalum austriacum). Tento druh patří ke kriticky ohroženým druhům naší květeny (kategorie C1r). Jeho areál rozšíření zahrnuje střední a jižní Evropu, zasahuje až na Ukrajinu a Kavkaz. V České republice roste vzácně ve středních Čechách a na jediné lokalitě na jižní Moravě. Vyžaduje nezastíněná stanoviště zásaditých substrátů (vápenec), nejčastěji roste na okraji skalních stepí.
Příčinou ohrožení včelníku rakouského je zarůstání stanovišť vyššími druhy rostlin (křoviny, vysoké a snadno se rozrůstající byliny), ničením lokalit (budování vápencových lomů) a nepřiznivý vliv člověka, neboť se jedná o atraktivní druh, který nalezne uplatnění na vápencové skalce.
V současnosti včelník rakouský pěstují tyto botanické zahrady:
