Venkovní expozice se rozkládá na ploše více jak 1,5 hektaru. Hlavní část se nachází před skleníkem Tropicana (většina expozic), druhá část pak v okolí administrativní budovy (skalka a užitková zahrada). Podobně jako skleníky, i venkovní část je z velké části členěná geograficky, popřípadě do sbírek různých skupin rostlin.
Záhony venkovní expozice jsou koncipovány různými formami rostlin. Kostru většiny z nich tvoří dřeviny a trvalky, které se během letního období doplňují o choulostivé druhy uschované přes zimu v zázemí a letničky. Tímto způsobem je možné návštěvníkům ukazovat i exotické rostliny, které by jinak museli být součástí chladných skleníků.
| Počet pěstovaných taxonů | Počet zahradníků |
|---|---|
| 5100 | 8 |
Rašeliniště Severní Ameriky patří mezi mokřadní biotopy, které vznikají na kyselých a živinami chudých půdách. Proto se u některých rostlin vyvinula masožravost, jako u vysazených špirlic (Sarracenia). Ovšem v této části naleznete i zajímavé dřeviny, které barví listy do sytě žlutých (fothergilla větší; Fothergilla major) nebo tmavě oranžových (kysloun stromový; Oxydendrum arboreum) odstínů. Letní měsíce rozzáří vlhkomilné lobelky (Lobelia). Expozici doprovází dřevěná socha aligátora severoamerického.
Ideální čas na návštěvu: květen–říjen
Pro nás nejvzdálenější kontinent je často spojován se subtropickými a tropickými rostlinami, které se dají s obtížemi pěstovat ve skleníkových podmínkách. Některé jižně položené oblasti (např. Tasmánie nebo Nový Zéland) hostí flóru, která je na určité zimní podmínky zvyklá ze své domoviny. Obdivovat můžete stálezelené hebe (Hebe), nejrůznější druhy ostřic (Carex) nebo mrazuvzdorný eukalyptus (Eucalyptus neglecta). Letní měsíce prozáří letničky jako jsou slaměnky (Helichrysum, Rhodanthe), vějířovka (Scaevola) nebo drátovec (Leucophyta).
Ideální čas na návštěvu: květen–říjen
Důležitou součástí celé venkovní expozice jsou dřeviny, které vytvářejí hlavní kostru a dominantu. Nejvíce dřevin je soustředěno v zadní části venkovní expozice, kam vás zavedou jednotlivé stezky. Návštěvníci mohou obdivovat dva více jak stoleté exempláře druhu nahovětvec dvoudomý (Gymnocladus dioica). Svým podzimním zbarvením zaujme jinan dvoulaločný (Gingko biloba), javor dlanitolistý (Acer palmatum) nebo metasekvoje čínská (Metasequoia glyptostroboides). A to není rozhodně všechno, protože na venkovní ploše je více jak 500 různých taxonů dřevin.
Ideální čas na návštěvu: po celý rok
Bambusárium bylo založené v roce 2024 a skládá se převážně z různých druhů a kultivarů rodu fargesia (Fargesia). Ty se vyznačují nejenom zajímavými stébly, ale svým pomalejším růstem a dobrou vlastností, že se nerozrůstají do stran. Bambusy doplňují další stínomilné trvalky jako jsou bohyšky (Hosta), ostřice (Carex) nebo vybrané druhy kapradin. Ústředním motivem je pak socha Buddhy, která splní všechna nevyřčená přání.
Ideální čas na návštěvu: celý rok
Skalka z čediče zasvěcená Českému středohoří byla vybudována na pomezí let 2023–2024, přičemž první výsadby byly provedeny v roce 2024. Představuje zejména atraktivní a ohrožené druhy lounského středohoří. Skalka slouží jako sbírka rostlin reprezentující nejbližší významnou chráněnou krajinou oblast u Teplic a zároveň jako uchovávání genofondu ohrožených druhů rostlin. Na jaře žlutě svítí tařice skalní (Aurinia saxatilis), fialově hvězdnice alpská (Aster alpinus) a pokračuje to nádherným aspektem fialové divizny brunátné (Verbascum phoeniceum) či modrého lnu rakouského (Linum austriacum).
Ideální čas na návštěvu: duben–červenec
Menší část vápencové skalky je věnovaná rostlinám Českého krasu. Kromě reprezentace tohoto biotopu slouží i k uchovávání genofondových sbírek. Na jaře rozkvétá kosatec bezlistý (Iris aphylla) nebo oman srstnatý (Inula hirta). Vysazen je i endemit České republiky – jeřáb krasový (Sorbus eximia). Skalka má sloužit k uchovávání genofondu kriticky ohroženého včelníku rakouského (Dracocephalum austriacum), který byl několik let vysazen v zázemí zahrady.
Ideální čas na návštěvu: duben–červenec
Expozice představující vlhkomilné a kyselinomilné rostliny Evropy a Asie. Přítomny jsou jak vřesy (Calluna), tak vřesovce (Erica) doprovázené brusnicemi (Vaccinium) nebo žlutě kvetoucími úpolíny (Trollius). Atmosféru dotváří borovice kleč (Pinus mugo) a několik druhů pěnišníků (Rhododendron). V budoucnu je plánovaná kompletní rekonstrukce této části a její směřování k rašeliništím Krušných hor a případně obecně České republiky.
Ideální čas na návštěvu: duben–říjen
Podrost lesních formací má své největší kouzlo na jaře, kdy rozkvétají časně kvetoucí rostliny, které využívají dobu, kdy nejsou stromy olistěné. Právě na tomto místě lze obdivovat sasanku hajní (Anemone nemorosa), sasanku lesní (Anemone sylvestris), orsej jarní (Ficaria verna), sněženky (Galanthus) nebo jaterník podléška (Hepatica nobilis). Později se přidá hrachor jarní (Lathyrus vernus), plicník (Pulmonaria) nebo violka vonná (Viola odorata).
Ideální čas na návštěvu: březen–květen
Jihoamerický stát Chile, táhnoucí se 4 500 km podél pobřeží Tichého oceánu od hranic s Peru a Bolívií až k Ohňové zemi (o niž se dělí s Argentinou), je nesmírně vegetačně pestrý. Na severozápadě leží nejsušší místo na světě – poušť Atacama. V některých místech naprší jen 2 mm srážek ročně, jinde ještě méně a vydatnější srážky přicházejí přibližně jednou za dvanáct let. Pro celou Jižní Ameriku jsou typické rostliny bromeliovité (Bromeliaceae). Zde rostoucí Puya berteroniana dosahuje v květu až tří metrů výšky a z třiceti chilských bromélií patří k těm největším. Dominantou jsou i vysoké trávy (Cortaderia), spojené s vzácnými vlhkými místy. K hojně zastoupeným rodům patří keřovité Senna, sukulentní šruchovité Cistanthe, kaktusy, šťavely a Nolana.
Ideální část na návštěvu: červen–září
Tato část zahrady přitahuje všechny návštěvníky jako magnet. Ony už ty pokroucené větve tvořící její lem a zlověstné lebky evokují, že tady bude něco jiného. Na místě zvaném „Jedovatá zahrádka“ jsou představeny opravdu jedovaté rostliny, za které by se nemusela stydět ani věhlasná travička Giulia Tofana. Na jaře zde kralují oměje (Aconitum), hlaváček jarní (Adonis vernalis) či sněženky (Galanthus). V létě upoutají náprstníky (Digitalis), rulík (Atropa) či durman (Datura). Podzim zakončí nádherné kultivary smrtelně jedovatých ocúnů (Colchicum).
Ideální čas na návštěvu: únor–říjen
Tato expozice je malým předvojem velké části věnované Středozemí neboť představuje rostliny z oblastí rozkládajících se od Černého moře a pohoří Kavkaz až ke Středozemnímu a Egejskému moři. Díky této široké rozloze se zde objevují rozmanité klimatické podmínky a vegetace. Na jaře upoutají ladoňky (Scilla), pivoňky (Paeonia) nebo řebčíky (Fritillaria). V létě lze na rozkvetlých sápách (Phlomis) pozorovat obrovské samotářské včely drvodělky.
Ideální čas na návštěvu: březen–září
Podhůří a horské oblasti And by se dalo charakterizovat vlhčím klimatem, které vyhovuje jinému složení rostlin, než naleznete v expozici pouště Atacama. Některé drobnější druhy rostlin jsou jednoleté, většina z nich je vytrvalých. Na suchých svazích roste pantoflíček (Calceolaria), jež zdobí expozici svými charakteristickými květy, po kterých dostal rod i své české jméno. Z dalších rostlin jmenujme badil (Sisyrinchium), který je příbuzný návštěvníkům dobře známým kosatcům nebo loasa (Loasa) s žahavými chlupy na stonku a listech.
Ideální čas na návštěvu: červen–září
Na pomezí jihoafrické provincie Kwa-Zulu-Natal, Lesotha a Svazijska leží horské pásmo Dračí hory (Drakensberg) vyznačující se vegetací horských stepí. Klima je ovlivněno nadmořskou výškou a mnohé rostliny lze s úspěchem pěstovat i v podmínkách České republiky. Mezi významné pěstované rody patří berkheya (Berkheya), kniphofie (Kniphofia), smil (Helichrysum) nebo starčky (Senecio). Ani v této oblasti nechybějí sukulenty jako aloe (Aloe) nebo plazivé delospermy (Delosperma).
Ideální čas na návštěvu: červen–září
Capensis neboli kapská květenná říše se nachází na jihu Jihoafrické republiky. Typickou vegetací je fynbos tvořený stálezelenými křovinami a je jakousi jihoafrickou obdobou středozemní macchie. Mezi charakteristické skupiny rostlin s dužnatými sukulentními listy patří kosmatcovité (Aizoaceae) a tlusticovité (Crassulaceae). Hojně zastoupené jsou hvězdnicovité rostliny (Asteraceae) jako rody Arctotis, Gazania nebo Ursinia. Z této oblasti pocházejí i různé druhy muškátů (Pelargonium) a léčivé rostliny využívané původními obyvateli.
Ideální čas na návštěvu: červen–září
Jezírko je klidným místem obklopeným litorálními rostlinami, které přirozeně čistí vodu a vytvářejí harmonické prostředí pro další život. Na hladině během léta rozkvétají kultivary leknínů a dodávají jezírku pestré barvy. V teplých měsících je tato vodní plocha domovem mnoha druhů hmyzu, který tu nachází potravu i úkryt. A pravidelnou obyvatelkou jezírka je také užovka Žofka, která se zde ráda vyhřívá a objevuje své malé vodní království.
Ideální čas na návštěvu: červen–září
Na západním pobřeží USA se nachází jejich třetí největší stát – Kalifornie. Klimatické podmínky jsou specifické a vyznačují se středozemním (mediteránním) typem klimatu. Expozice je to nevelká a má za cíl ukázat, že flóra této části Severní Ameriky se značně liší od zbytku. Státní rostlinou Kalifornie je sluncovka kalifornská (Eschscholzia californica). Mezi další významné rody patří argemone (Argemone), dračík (Penstemon) nebo šalvěje (Salvia). Dominantu tvoří keř netvařec (Amorpha), který bývá vysazován v dělícím pásu na dálnicích v České republice.
Ideální čas na návštěvu: květen–červenec
Mexiko je jednou z biologicky nejrozmanitějších zemí světa. Vegetace Mexika je v suchých a teplých oblastech tvořena lesy (ve vyšších polohách borové, v nižších dubové) a suchými křovinami s vysokým zastoupením kaktusů (Cactaceae). Vývojové centrum zde má rod agáve (Agave) a ve vegetaci jsou hojně roztroušené rostliny z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) – aksamitníky (Tagetes) a další známé rody (slunečnice – Helianthus, jiřina – Dahlia, krásenka – Cosmos, ostálka – Zinnia). Bohaté zastoupení má i rod šalvěj (Salvia). V expozici můžete obdivovat mrazuvzdorné juky (Yucca), které vykvétají na začátku léta, stejně jako opuncie hnědoostné (Opuntia phaecantha). Z Mexika pocházejí i dnes běžné papriky, kukuřice a rajčata.
Ideální čas na návštěvu: červen–září
Nejedná se jen o zástupce vřesovcovitých rostlin (čeleď Ericaceae), ale expozice je doplněna i dalšími trvalkami, jako jsou zástupci kapradin, ostřic (Carex) či trav (Poaceae). Vřesovec (Erica) zahrnuje neuvěřitelných 860 druhů. V naší expozici představujeme vřesovec čtyřřadý (Erica tetralix) z atlantských oblastí Evropy, u nás je hodnocen jako kriticky ohrožený druh. Vřesovec pleťový (Erica carnea) patři mezi nejběžněji prodávané vřesovce. Rozšířen je i v České republice a řazen jako ohrožený druh. Vystavujeme i dva křížence, a to vřesovec darlejský (Erica ×darleyensis) a Erica ×krameri.
Ideální čas na návštěvu: po celý rok
V naší sbírce je soustředěno šlechtění vytrvalých podzimních hvězdnic od šlechtitele Rudolfa Votruby z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích. Cílem jeho šlechtění bylo získat odrůdy odolné vůči pravému padlí. Odolnost vůči padlí byla sledována po umělé infekci ve skleníku a následně byly vybírány rostliny s nejmenším napadením. Kromě českého šlechtění představujeme další zástupce těchto nádherných podzimních trvalek. Hvězdnice novoanglická (Symphyotrichum novae-angliae) se vyznačuje drsně chlupatým stonkem. Během vegetace ji zasychají listy ve spodní části stonku. Hvězdnice novobelgická (Symphyotrichum novi-belgii) má naopak lysé, lesklé a hladké stonky. Jedná se o nižší druh, který vyžaduje vlhčí půdu a je také více ohrožený padlím.
Ideální čas na návštěvu: září–říjen
Dlouhou tradici v českých zahradách má pěstování kakostů (Geranium). Jejich historie sahá do 16. století, kdy se z natě kakostů získávaly gerániové silice, která se dodnes využívají jako základní surovina k výrobě vonných olejů. Řada druhů se přirozeně vyskytovala ve venkovských zahradách, ale i v parcích. Tyto rostliny jsou ideální pro skupinové výsadby jako půdopokryvné rostliny do slunce i polostínu, do sucha i do vlhka, stačí jen si vybrat správný druh a kultivar.
Ideální čas na návštěvu: květen–červen kvetení/po celý rok
Mezi poklady zahrady patří liliím podobné, ale méně náročné denivky (Hemerocallis). Jeden květ vydrží pouze jediný den (od této vlastnosti je odvozen jejich název, z řečtiny volně přeloženo jako „krása na jeden den“), ale rostlina jich má v květenství mnoho a ty postupně vykvétají. Jednotlivé kultivary denivek se liší zejména v barvě květu, době kvetení a vzrůstu celé rostliny. Je známo přes 50 tisíc kultivarů, v naší zahradě vám představujeme pouze zlomek v počtu 165 kultivarů.
Ideální čas na návštěvu: červen–červenec
Trvalky, které svými pestrobarevnými listy rozsvítí každý kousek zahrady. Zároveň se výborně uplatní jako půdopokryvné rostliny pod stromy či keře. To jsou dlužichy (Heuchera). Pěstují se především pro ozdobné listy ve zlaté, červené či stříbřité barvě, které vytrvávají i přes zimu a rostliny jsou tak atraktivní po celý rok. Mezi červnem a srpnem se k pestrosti listů přidá květenství složené z bílých, růžových nebo ohnivě červených zvonkovitých květů. Původní domovinou dlužich je Severní Amerika.
Ideální čas na návštěvu: po celý rok
Hortenzie (Hydrangea) je rod rostlin z čeledi hortenziovitých (Hydrangeaceae) zahrnující 96 uznaných druhů rostoucích převážně v Asii, ale v Severní a Jižní Americe. V dnešní době patří mezi oblíbené okrasné rostliny, přičemž nejrozšířenější je hortenzie velkokvětá (Hydrangea macrophylla), u níž bylo vyšlechtěno přes 600 různých kultivarů. Mezi další pěstované zástupce patří hortenzie latnatá (Hydrangea paniculata), hortenzie stromkovitá (Hydrangea arborescens) nebo hortenzie dubolistá (Hydrangea quercifolia).
Ideální čas na návštěvu: květen–říjen
Mnoho oblíbených zahradních trvalek pochází z oblastí Severní Ameriky a tak je velká část expozice věnována právě rostlinám pocházející z USA a Kanady. Velká část těchto rostlin pochází z prérijních společenstev ze střední a západní oblasti Severní Ameriky, některé rostliny rostou na úbočích Skalistých hor či Appalačského pohoří. V expozici se představují rody jako dračík (Penstemon), kokarda (Gaillardia), krásnoočko (Coreopsis), phlox (Phlox), třapatky (Echinacea) či rudbekie (Rudbeckia). Ve stínu lesa roste mnoho zajímavých bylin a právě jim je věnována zadní partie záhonu s rody jako dlužicha (Heuchera), božskokvět (Primula, syn. Dodecatheon) nebo samorostlík (Actaea).
Ideální čas na návštěvu: květen–říjen
Skalka neboli alpinum se snaží napodobit reálné horské biotopy ve volné přírodě vysazením rostlin osidlující tato někdy nehostinná prostředí. Rostliny se musí vypořádat s krátkou vegetační sezonou, nadměrným osluněním a nedostatkem vláhy. Zakrslé dřeviny a horské rostliny Evropy a Asie jsou vysázeny zejména na skalce lemující skleník, horské rostliny ze Severní Ameriky a jižní Evropy pak na skalce umístěné v centrálním trávníku. Menší skalka s vodním prvkem se nachází nedaleko cukrárny.
Ideální čas na návštěvu: po celý rok
Střední Asie, pod tímto pojmem si zeměpisně představte takzvané „stány“ jako Kazachstán či Uzbekistán. Právě tyto oblasti jsou domovem hojného množství cibulovin jako jsou divoké formy tulipánů (Tulipa) nebo česneků (Allium), kterých bylo vyšlechtěno velké množství a díky jejich dekorativnímu květenství se těší velké oblibě mezi zahrádkáři. Doplňují je kultivary máku východního (Papaver orientale) či další zástupci šalvějí (Salvia). Ve střední Asii rostou i reveně alias rebarbora (Rheum) či odsud pochází původní rostliny konopí (Cannabis).
Ideální čas na návštěvu: březen–červen
Středozemí nebo Mediterán (lze se setkat s termínem Středomoří) vymezuje oblast okolo Středozemního moře. Charakteristické jsou mírné vlhké zimy a horká suchá léta. Základem mediteránní vegetace tvoří porosty tvrdolistých dřevin (zejména keřů, tzv. macchie). Typickou čeledí jsou hluchavkovité (Lamiaceae) – kdo by neznal levandule (Lavandula), šalvěje (Salvia), mateřídoušky (Thymus) a další rostliny obsahující vonné silice.
Ideální čas na návštěvu: duben–červenec
Mezi návštěvníky nejoblíbenější expozice. Říká se ji také bylinková zahrádka, ale když tato expozice neobsahuje jen byliny, ale spoustu užitkových rostlin, obecný název je na místě. Kromě klasických zástupců bylin jako jsou bazalka (Ocimum), dobromysl (Origanum), levandule (Lavandula) nebo šalvěj (Salvia), jsou zde vystaveny i zajímavé užitkové rostliny z tradiční čínské medicíny (eleuterokok ostnitý; Eleutherococcus senticosus), africké medicíny (lvoušek; Leonotis nepetifolia) nebo užitkové rostliny typu nevšedních kultivarů rajčat (Solanum), jahodník (Fragaria) či ostružiník (Rubus).
Ideální čas na návštěvu: duben–říjen
Vápencové oblasti Alp zahrnují zejména Severní vápencové Alpy a Jižní vápencové Alpy, kde převládají horniny usazené v období druhohor. Vegetace Alp je velmi pestrá a obsahuje i velké množství endemických druhů. Ze zajímavých druhů se snažíme ukázat návštěvníkům protěž alpskou (Leontopodium nivale subsp. alpinum) nebo ikonickou dryádku osmiplátečnou (Dryas octopetala).
Ideální čas na návštěvu: březen–říjen
Oblast východní Asie je rozsáhlá, v naší expozici ukazujeme průřez těch nejzajímavějších trvalek z Číny, Japonska a Korejského poloostrova. Nejnovější část s potůčkem, jezírkem a bambusy působí uklidňujícím dojmem, slunná místa jsou vyhrazená trvalkám vyžadujícím více světla a skalka reprezentuje zástupce rodu rozchodníkovec (Hylotelephium). V zimě upoutají mohutné ozdobnice čínské (Miscanthus sinensis). Z trvalek pěstujeme např. čechravy (Astilbe), škornice (Epimedium) či boubelky (Platycodon).
Ideální čas na návštěvu: duben–říjen
