Jedním z hlavních poslání každé botanické zahrady je sbírkotvorná činnost k uchování vědecky hodnotných kolekcí rostlin původem z přírody. V zahradě se nachází cca 14 000 druhů rostlin, které byste napočítali ve venkovní expozici, expozičních sklenících a veřejnosti nepřístupném zázemí.
Pro evidenci rostlin slouží katalog Florius, projekt Unie botanických zahrad České republiky. Informace v něm obsažené slouží pouze odborným institucím (jiné botanické zahrady, vysoké školy či akademické ústavy) a blízkým spolupracovníkům zahrady, nikoliv pro soukromé účely. Evidence pěstovaných rostlin je předpokladem plnění podmínek vyplývajících z Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD = Convention of Biological Diversity) a je jednou ze základních podmínek správného vedení sbírek, které přispívají k udržení biologické rozmanitosti rostlin.
V naší botanické zahradě je evidence rostlin vedena v interním seznamu a postupně je aktualizována databáze Florius, která zpřístupňuje naše sbírky odborné veřejnosti. Seznam není v současné době úplný, stále se aktualizuje a doplňuje. Vedení dvojí evidence zajišťuje bezpečné zachování údajů o každém přírůstku.
Nomenklatura v Botanické zahradě Teplice je založena na World Flora Online a Horticultural Database (RHS - Royal Horticultural Society).
V našich sbírkách nechybějí trvalky (Monarda didyma; Lamiaceae), letničky (Nigella damascena, Ranunculaceae), a ani keře a stromy (Liriodendron tulipifera; Magnoliaceae).
Každá botanická zahrada se ubírá určitým směrem a má svojí specializaci, nejinak je tomu v případě Botanické zahrady Teplice, která má ve svém sbírkovém hledáčku následující skupiny rostlin a flóru vybraných zemích.
Čeleď Araceae (áronovité) zahrnuje 125 rodů a 3 750 druhů a jejich diverzita je nejvíce zastoupena v tropických oblastech Jižní Ameriky a Asie. Nicméně o áronovité rostliny nejsou ochuzeny ani temperátní oblasti celého světa. Zástupci této čeledi mají různorodé životní formy, od ponořených či volně plovoucích rostlin, po terestrické zástupce (v některých případech hlíznaté), až po epifyty a hemiepifyty. Charakteristickým znakem je výrazné květenství – palice (často doprovázená toulcem) s oboupohlavnými či jednopohlavnými květy.
Botanická zahrada Teplice se může pyšnit významnou sbírkou tropických áronovitých rostlin, z nichž nejvýznamnější jsou pro nás rody Anthurium, Philodendron, Syngonium a Diffenbachia. Rod anturium (Anthurium) obsahuje přibližně tisíc neotropických druhů a řadí se tak mezi nejpočetnější rod celé čeledi. Je charakterizován listovými čepelemi se síťnatou žilnatinou a oboupohlavnými květy uspořádanými do palice s vytrvalým a volným toulcem. Kolekce anturií patří mezi unikátní v rámci střední Evropy a zástupce áronovité rostliny můžete spatřit ve výsadbách tropického skleníku. Rod filodendron (Philodendron) je druhý nejpočetnější s 489 druhy, avšak mnoho druhů nebylo dosud popsáno. Jedná se většinou o epifyty, hemiepifyty, vzácně o terestrické rostliny. Rod syngonium (Syngonium) patří mezi dřevnaté liány pocházejících z oblastí jižního Mexika, Střední a Jižní Ameriky. Posledně jmenovaný rod diffenbachia (Diffenbachia) obsahuje přibližně 56 druhů rozšířených ve Střední a Jižní Americe.
Dlouhodobá spolupráce až přátelství je navázáno s předním odborníkem na áronovité rostliny – Thomasem Bernardem Croatem (*1938) z Missouri Botanical Garden, který se v minulosti zdejší sbírkou zabýval podrobněji a pomáhal s determinací obtížně určitelných druhů.
Zleva: Anthurium crystallinum 'Crystal Hope', Anthurium schlechtendalii a Philodendron radiatum
Čeleď Gesneriaceae (podpětovité) zahrnuje 130 rodů a 3 000 druhů a nejvíce jsou zastoupeny v tropických a subtropických oblastech světa. Naše sbírka čítá zejména rody Achimenes, Koehleria, Primulina a Sinningia, a to včetně hybridů a zajímavých kultivarů. Rod Achimenes neboli bouloň či Honzík je velmi populární pokojovou rostlinou kvetoucí od června do září. Zimní období přečkává v klidovém stavu v suchu a chladu. Rod Koehleria zahrnuje 19 druhů rostoucích ve Střední a Jižní Americe a mezi pěstiteli se staly populární díky exoticky barevným květům. Mezi blízce příbuzný rod patří Pearcea se 17 druhy. Jedním z těch význačných je Pearcea hypocyrtiflora, bylina endemická v ekvádorských deštných lesích. Rod gloxínie či sinningia (Sinningia) zahrnuje přibližně 75 druhů, mnoho z nich patří mezi endemity Brazílie. Již 200 let patří mezi ty nejznámější a nejoblíbenější Sinnigia speciosa, u které bylo vyšlechtěno nespočet kultivarů
Křížením podpětovitých se zabýval i býval ředitel J. R. Haager, a to zejména rody Achimenes a Koehleria. Prvním teplickým hybridem byl oblíbený „Honzík“ Achimenes 'Teplice Flame', který v roce 2003 vznikl zkřížením Achimenes patens dovezeného ze Sierra de las Minas v Guatemale a kultivaru 'Tarantella'. Více informací je pro zájemce uvedeno v samostatné sekci.
Zástupce podpětovitých (Gesneriaceae) naleznete v tropickém a subtropickém skleníku, sbírkový materiál je uchováván v zázemí. Dlouhodobá spolupráce je navázána s brazilským botanikem Mauro Peixotem.
Zleva: Achimenes 'Humberto Vitorino, Achimenes 'Rose Dream' a jihoafrický Streptocarpus cyaneus
Čeleď Orchidaceae (vstavačovité) patři mezi jednu z nejpočetnějších čeledí na celém světě a zahrnuje přibližně 740 rodů a 26 000 druhů. Do těchto počtů musíme připočítat i nespočet kříženců (hybridů) a kultivarů, které jsou zvláště oblíbené u návštěvníků a pěstitelů. Orchideje tvoří význačnou část většiny botanických zahrad majících tropický skleník a nejinak je tomu i v případě Botanické zahrady Teplice. Z botanických druhů se zaměřujeme zejména na sbírku orchidejí Jižní Ameriky a jihovýchodní Asie. Kvetoucí orchideje jsou k nahlédnutí zejména ve vitrínách tropického a subtropického skleníku. Společně s Botanickou zahradou hl. m. Prahy a Botanickou zahradou Malešice se podílíme na uchování genofondu některých rodů této čeledi.
Zleva: Phalaenopsis amboiensis, Paphiopedilum barbatum a Podangis dactylocera
Jestliže se naše zahrada specializuje na oblasti s delším obdobím sucha (jako je např. Mexiko, Jihoafrická republika nebo Madagaskar), pak nesmějí v našich sbírkách chybět sukulentní zástupci, kterým je věnován celý jeden expoziční a zásobní skleník. Není ovšem postaven na kaktusech (Cactaceae), které máme zastoupeny jen minimálně jako doplňkové rostliny. Uchováváme rozsáhlé sbírky rodu Aloe, Agave a Pachypodium. Společně s Botanickou zahradou hl. m. Prahy držíme kolekci cenných sukulentních rostlin z Madagaskaru. Stejně tak u nás naleznete unikátní flóru ostrova Sokotra či souostroví Galapágy.
Zleva: Adenium obesum (Apocynaceae), Orbea pulchella (Apocynaceae) a Pelargonium ceratophyllum (Geraniaceae)
Horské rostliny či skalničky vytvářejí značně nesourodou skupinu rostlin a jedná se spíše o zahradnických termín zahrnující druhy se společnými ekologickými nároky na pěstování. Zahrnout do nich můžeme jak drobné byliny, tak cibulnaté a hlíznaté rostliny pouští, polopouští, stepí mírného pásma i subtropů, letničky, nízké druhy jehličnatých a listnatých dřevin.
Horské rostliny vystavujeme na dvou rozsáhlých skalkách ve venkovní expozici (val lemující skleník a skalka v centrálním trávníků), doplňková skalka je k nahlédnutí u administrativní budovy. Choulostivé horské rostliny jsou vystavovány v novém Skalničkovém skleníku. Mezi unikátní patří sbírky rostlin z Jižní Ameriky, zejména z Chile a severních a středních And. Zastoupeny jsou samozřejmě horské rostliny střední a jižní Evropy, jihozápadní Asie a Severní Ameriky.
Zleva: Draba hispanica (Brassicaceae), Gentiana paradoxa (Gentianaceae) a Iris willmottiana 'Lady Jane' (Iridaceae)
Chile bylo vybráno jako cílová země z několika důvodů – jeho klima i flóra jsou tak pestré, že se mohou promítnout v různých částech skleníkové i venkovní expozice. Navíc Chile bývá v evropských botanických zahradách zemí spíše opomíjenou. Výsledkem pěti expedic (z let 2010-2015) je nejenom několik tisíc fotografií, ale především stovky pěstovaných druhů tvořících pravděpodobně největší kolekci živých chilských rostlin v Evropě. Chile je ve sbírkách zastoupeno ve venkovní expozici (poušť Atacama), Skalničkovém skleníku (poušť Atacama a chilské Andy) a subtropickém skleníku (Valdiviánský temperátní deštný les). Kolekce chilských cibulovin a dalších rostlin je umístěna v zázemí zahrady.
Zleva: pampas - Cortaderia (Poaceae) ve venkovní expozici, Calceolaria cana (Calceolariaceae) a Cistanthe cf. grandiflora (Portulacaceae)
Jižní Amerika se prolíná všemi expozičními skleníky včetně venkovní plochy. V Xerickém skleníku se jedná o část navazující na Střední Ameriku se zástupci flóry Paraguaye a Brazílie. Samostatná část je věnována ekvádorskému souostroví Galapágy. Tropické deštné lesy nechybějí snad v žádné botanické zahradě včetně našeho Tropického skleníku, kde jsou kromě běžných druhů vysázeny unikátní a vzácné rostliny. Souvislost s jihoamerickým státem Chile je jasná, a proto naleznete jihoamerické rostliny v Subtropickém a Skalničkovém skleníku s přesahem výsadeb do venkovní expozice.
Zleva: Asplundia vagans (Cyclanthaceae), Calceolaria corymbosa (Calceolariaceae) a Loasa tricolor (Loasaceae)
Madagaskar je domovem 11 262 druhů cévnatých rostlin a endemismus dosahuje 82 %, v případě úzce vymezených skupin se může jednat o hodnoty podstatně vyšší. Je to způsobeno izolací ostrova od pevniny (oddělením Indického subkontinentu před 88 miliony lety a následným samostatným vývojem fauny a flóry). Podél jižního a jihozápadního pobřeží Madagaskaru se táhne území s výrazným suchým klimatem s unikátní faunou a flóru.
Madagaskarské rostliny naleznete v Xerickém i Tropickém skleníku, přičemž ukázka rostlin ze sušších oblastí je mnohem rozsáhlejší a zahrnuje i sbírkový materiál v zázemí zahrady.
Zleva: Alluadia montagnacii (Didieraceae), Hibiscus caerulescens (Malvaceae) a Passiflora calcarata (Passifloraceae)
Mexiko patří mezi jednu z biologicky nejrozmanitějších zemí světa, ve které roste kolem 26 tisíc druhý rostlin a vysoký je i stupeň endemismu (70 % druhů neroste nikde jinde). Tato země se floristicky počítá mezi státy Severní Ameriky, ale na jihu převládá tropické klima (zastoupené rostlinami v tropickém skleníku) a prvky Střední Ameriky. Severní část země navazuje poloostrovem Baja California na pouštní oblasti Spojených států amerických (k vidění ve venkovní expozici a velké části Xerického skleníku). Nejedná se ovšem jenom o Mexiko, ale ve výsadbách jsou zahrnuty rostliny z Guatemaly, kam vedly expedice Botanické zahrady hl. m. Prahy v letech 1997 a 1999 (col. Haager, Rybková a Trávníček) a z expedic, kterých se zúčastnil bývalý ředitel J. R. Haager (roky 1977, 1979 a 1981/1982).
Zleva: Calliandra tergemina var. emarginata (Fabaceae), Dioon edule (Zamiaceae) a Dahlia imperialis (Asteraceae)
Vietnam je klimaticky a geologicky velmi pestrá země s vysokou druhovou biodiverzitou. Tropické deštné lesy zaujímají rozlohu přibližně 42 % z celého území a ve vyšších polohách přecházejí v tropické mlžné lesy. Rostliny z Vietnamu pocházejí z expedic z let 1976 (col. Haager), 1995 a 2005 (col. Haager, Rybková) a v rámci tropického skleníku je Vietnamu věnována velká pozornost v části Jihovýchodní Asie.
Zleva: Calanthe vestita (Orchidaceae), Dendrobium harveyanum (Orchidaceae) a Caryota mitis (Arecaceae)
V Botanické zahradě Teplice byla dosud věnována minimální pozornost zástupcům české flóry. Vlhkomilné druhy jsou zastoupeny v sekci Euroasijské rašeliniště, další pak v částech Evropa, Evropský háj a horské rostliny roztroušeně na skalkách. Město Teplice leží v široké kotlině mezi Krušnými horami a Českým středohořím, a jako takové by se mělo podílet na ukázce typických biotopů a rostlin včetně uchovávání genofondu vzácných druhů.
České středohoří patří k nejbohatším botanickým území České republiky a je jednou z priorit Botanické zahrady Teplice. V blízké budoucnosti plánujeme novou expozici, která by se věnovala této oblasti zahrnující suché, travnaté a skalní stepi.
Krušné hory byly dlouho dobu nepříznivě ovlivňovány intenzivní těžbou nerostných surovin a vysokým zastoupením těžkého průmyslu. Dnešní situace už je o poznání jiná a území oplývá bohatou flórou, kterou si můžete prohlédnout ve spřátelené botanické zahradě v Schellerhau.
Zleva: Meum athamanticum (Apiaceae), Primula elatior (Primulaceae) a Adonis vernalis (Ranunculaceae)
