Skalničkový skleník

Chile – poušť Atacama

Na severozápadě jihoamerického státu Chile leží jedno z nejsušších míst na světě – poušť Atacama – pokrývající pás dlouhý 1 600 km a rozkládající se západně od And na pobřeží Tichého oceánu. Určujícím klimatickým faktorem je studený Humboldtův proud, který je příčinou nízkého úhrnu dešťových srážek. Pobřežní vegetace si z hlediska přísunu vláhy musí vystačit jen se silnými mlhami, přicházejícími od moře (rozvinula se zde specifická vegetace lomas, která je závislá závislá na mlhách camanchacas).

Chile – horské oblasti And

Na východní hranici Chile a Argentiny se táhne dlouhý řetězec And, který vznikl zhruba před 20 miliony let. Flora Chile zahrnuje téměř 5 000 druhů rostlin a až 45 % z nich neroste nikde jinde na světě (jedná se o endemity). Horské pásmo And vytváří bariéru západnímu proudění přinášejícímu oblačnost od studeného Tichého oceánu. 

Andy – Cordillera de los Andes

Se svou délkou 7 240 km a šířkou 200 až 700 km patří Andy mezi nejdelší horská pásma na světě. Andy se táhnou od Panamy po západním pobřeží Jižní Ameriky až po Ohňovou zemi na úplném jihu kontinentu. V této části expozice vám představujeme zejména rostliny Peru a Bolívie, tedy států, na jejichž území se rozkládá druhá největší náhorní plošina na světě – Altiplano. 

Makaronésie

Ve východním Atlantském oceánu leží čtyři ostrovní skupiny sopečného původu, které se označují souhrnným termínem Makaronésie. Od severu na jih (od nejmladších ostrovů po nejstarší) se jedná o Azory, Madeiru, Kanárské ostrovy a Kapverdy. Dlouhodobá izolace ostrovů od pevniny způsobila rozvinutí velkého počtu endemických rostlin (až 30 % druhů), které nerostou nikde jinde na světě. 

Jižní Evropa

Horské oblasti jižní Evropy zahrnují zejména pohoří Balkánského, Apeninského a Pyrenejského poloostrova. Horské masivy byly formovány v průběhu třetihor alpínsko-himalájským vrásněním. Ve vrcholových polohách leží sníh až devět měsíců v roce, běžné jsou prudké a vydatné odpolední bouřky. 

Horské oblasti temperátních a tropických regionů Asie

Z Evropy se pomalu můžeme přesunout do Asie. Pohoří Taurus v Turecku, Velký a Malý Kavkaz v jihozápadní Asii a Himálaj, nejvyšší pohoří na světě, hostí unikátní floru horských rostlin. Svoje těžiště rozšíření tu mají rody prvosenka (Primula) nebo lomikámen (Saxifraga). Pěstování těchto vysokohorských rostlin není jednoduché, protože špatně snášejí naše zimy a uhnívají vlivem nadměrné zimní vlhkosti. Lepších pěstebních výsledků je dosahováno právě ve skalničkovém skleníku. 

Nový Zéland

Na jižním ostrově Nového Zélandu se rozkládá pohoří Jižní Alpy s nejvyšším vrcholem Mount Cook (3 724 m n. m.). Přibližně 25 % druhů se nachází v alpínské zóně nad horní hranicí lesa s vegetací alpínských trávníků, která v nižších polohách přechází v pásmo keřů. Krátkému výseku novozélandských hor vévodí drobný vodopád zvyšující vzdušnou vlhkost v okolí. Vysazeny jsou drobné druhy rodu Podocarpus (Podocarpaceae) či Hebe (Plantaginaceae). 

Střední Evropa

Do regionu střední Evropy můžeme zařadit dva významné horské celky. Prvním z nich jsou Alpy, kolébka zájmu pěstování skalniček mezi zahrádkáři, které díky rozmanitému podloží složenému z kyselých a vápenatých hornin hostí unikátní floru. Dalším významným evropským masivem jsou Karpaty, které začínají již u našich sousedů na Slovensku a pokračují dále na Ukrajinu a končí v Rumunsku. 

Severní Amerika

Horské oblasti Severní Ameriky oplývají neskutečným bohatstvím rostlin, z nichž některé si také našly cestu do našich zahrad. Mezi oblíbené skalničky patří rod Townsendia (Asteraceae), které určitě stojí za pozornost. Vysazena je např. Townsendia eximia s levandulově zbarvenými květy nebo T. parryi s modrozelenými růžicemi listů a fialovými jazykovitými květy s výrazným žlutým terčem. Právě ony špatně snášejí dlouhodobé zimní vlhko, a proto je pro ně umístění ve skalničkovém skleníku velmi vhodné. 

Věděli jste, že...

1. skalničkový skleník byl slavnostně otevřen 15. 6. 2021?
2. skalničkový skleník umožňuje chránit choulostivé druhy rostlin, které špatně snášejí letní či zimní přemokření, jsou citlivé na kolísání zimních teplot a holomrazy, které jsou v našich podmínkách velmi časté?
3. přibližně 20 km od Teplic a 30 minut jízdy autem se v horském středisku Schellerhau nedaleko Altenbergu nachází botanická zahrada v nadmořské výšce 762 m, kde jsou zastoupeny horské rostliny z Evropy, Severní Ameriky, Asie, ale i Krušných hor?

Rod Calceolaria

Úžasný rod Calceolaria (Calceolariaceae), jehož 268 druhů roste od Ohňové země až po Mexiko. Namátkou vybíráme například Calceolaria biflora, s vícekvětým hroznovitým květenstvím, C. cana, endemit Chile s růžovými a tečkovanými květy,  C. corymbosa či C. filicaulis. 

Rod Puya

Z třiceti druhů rodu Puya patří Puya berteroniana k největším zástupcům rostoucím v Chile. Z dalších taxonů tohoto početného rodu jsou vystaveny P. alpestris, P. coerulea var. monteroana, P. chilensis či P. venusta. Nechybějí ani další chilské bromeliovité rostliny – např. Deuterocohnia chrysantha či Ochagavia carnea. 

Rod Schizanthus

Schizanthus neboli klanokvět patří mezi lilkovité (Solanaceae). Jedná se o krátkověké byliny, které se v našich podmínkách pěstují jako letničky. Celkem čtrnáct druhů pochází z Chile a západní Argentiny. Alkaloidy (schizantiny) obsažené v rostlině využívají domorodci v chilských Andách jako prostředek k povzbuzení. 

Rod Nolana

Rod Nolana zahrnuje 89 druhů rozšířených výhradně v pouštních podmínkách severního Chile a jižního Peru. Roste ve vegetačních formacích lomas, kde jejich vývoj závisí na mlze camanchaca (termín používaný v Chile) nebo garúa (termín používaný v Peru), která přichází od moře. Dříve se rod vyčleňoval do samostatné čeledi Nolanaceae, ale poslední studie ukázaly, že patří mezi lilkovité rostliny. 

Physoplexis comosa

Zvonečník chocholatý je endemitem jihovýchodních Alp, kde roste ve štěrbinách vápencových skal. Jednotlivé květy mají lahvovitý tvar s růžovou až fialovou barvou. Přezdívá se mu ďáblův dráp. Osidluje úzké štěrbiny a spáry mezi kameny. 

Campanula pelia

Zvonek, dříve udávaný jako Campanula thessala, pochází ze skalnatých horských oblastí středního Řecka. Mnohem lépe se pěstuje na chráněných stanovištích či ve sklenících, kde je možné regulovat vlhkost. Jeho růžové až temně fialové trubkovité květy přitahují včely, motýly a další hmyzí opylovače.