| Délka | Šířka | Výška | Plocha | Počet pěstovaných taxonů | Denní teplota | Noční teplota | Vlhkost | Počet zahradníků |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 54 m | 9 m | 6,5 + 1 m | 486 m2 | 343 | 17–25 ℃ | 7–17 ℃ | 50–70 % | 1 |
Opustíme tropické oblasti a vydáme se na sever (v případě severní polokoule) nebo na jih (v případě jižní polokoule). Nebo zůstaneme v tropických oblastech, ale vydáme se do hor. Subtropický skleník představuje lesnaté horské oblasti tropů, subtropů s částečným přesahem do temperátu. O tom svědčí níže uvedené expozice. V zimním období je vhodné, ponechat si bundu, neboť teplota v subtropických a horských oblastech klesá i pod 10 ℃.
Pár čísel: 343 taxonů, 320 druhů, z nichž 20 % je uvedeno na Červeném seznamu ohrožených rostlin.
Součástí subtropického skleníku je expozice napodobující severočeskou hnědouhelnou krajinu raného miocénu (časově zhruba před 17–23 miliony lety), neboť život Tepličanů byl odedávna ovlivněn tím, že město leží v severočeském hnědouhelném revíru. Součástí je i vitrína se zkamenělinami rostlin.
V subtropickém skleníku je expozice zaměřená na horské oblasti subtropické Asie – zejména Číny – v nadmořských výškách mezi 2 000 až 3 000 m n. m. Stálezelené lesy ovlivněné monzuny nedosahují takové vertikální rozmanitosti jako nížinné tropické deštné lesy. Setkávají se zde typičtí zástupci tropické vegetace spolu s těmi, které běžně rostou v temperátních oblastech.
Malá expozice se věnuje pásmu chladnomilných lesů Nového Zélandu, které se vyskytují do nadmořské výšky 1 500 metrů. Zajímavé je, že rostliny Nového Zélandu a Jižní Ameriky jsou si vývojově mnohem bližší, než rostliny Nového Zélandu a Austrálie.
Jihovýchodní Afrika je obrovský prostor, zaujímající nejméně pět zcela odlišných biomů (např. stálezelené lesy nebo strmé svahy Dračích hor), jehož jediným spojovacím článkem jsou letní deště. V subtropickém skleníku představujeme rostliny z lesnatých oblastí východních částí Jihoafrické republiky, které se vyskytují na pobřeží.
Západ jižního Chile a část Argentiny mezi 37° a 48° jižní šířky, ohraničené na západě Tichým oceánem a na východě svahy And, jsou pokryté hustým lesem. V něm dominují bambusy, kapradiny, jehličnany a širokolisté a stálezelené dřeviny. Jedná se o jediný temperátní deštný les na území Jižní Ameriky a v době rozpadu prakontinentu Gondwany se stal útočištěm antarktické flory (což se odehrálo v juře a křídě).
A jaké jsou naše největší "osobnosti" subtropického skleníku? Z 343 pěstovaných taxonů vybíráme.
Tento druh tisovce pochází z Mexika a Guatemaly. V roce 1910 se stal národním stromem Mexika a pro původní obyvatele je posvátný. Jako okrasný strom se využívá již od předkolumbovských dob, kdy se pěstuje v parcích a zahradách. Dřevo se používá na výrobu trámů a nábytku. Jeho pryskyřici využívali Aztékové k léčbě dny, kožních chorob, vředů a bolestí zubů.
Rhododendrony nejsou jenom výsadou venkovních expozic, ale naleznete je i v asijské expozici subtropického skleníku. Třeba žlutokvětý Rhododendron laetum, který roste v oblasti jezera Anggi v Arfackých horách v Indonésii.
Na pobřeží jižní Austrálie se můžete setkat s keřem, jehož listy jsou kožovité, eliptické a na spodu hustě chlupaté. Korunní lístky jsou bílé až krémově zbarvené a jeho osm tyčinek je o něco delších než celá koruna. To je Correa backhouseana. Ve Velké Británii je možné ho pěstovat venku, snáší totiž mráz do -5 °C.
Pod naším staletým Afrocarpus gracilior na jaře pravidelně rozkvétá řemenatka červená neboli klívie (Clivia miniata). Pochází z Jihoafrické republiky a už v roce 1800 se dostala do Evropy, kde se stala velmi populární pokojovou rostlinou. V klidovém období (od září do ledna) vyžaduje snížení teploty na 10 °C a omezení zálivky. Jen díky tomu se budete moci radovat z jejích krásných květů tak jako my.
Chtěli byste vidět dinosaura? Dinosaura mezi rostlinami? Toho máme u nás v botanické zahradě! Jmenuje se Drimys winteri a pochází z Argentiny a Chile. Jedná se až o 20 m vysoký strom, jehož dřevo se hodí třeba k výrobě nábytku či hudebních nástrojů. Zajímavým způsobem můžeme použít i jeho borku, kterou lze využít jako náhradu pepře.
Lapagérie je národní květina Chile. Vypráví se příběh dvou tajných milenců – Hues, dcery náčelníka kmene Mapuche a Copiha, vůdce horského kmene Pehuenche. Na příkaz rozhněvaného otce Hues byli oba zabiti. Když se lidé z obou kmenů smířili a sešli se ke smutečnímu obřadu, spatřili kvetoucí lapagérie a po milencích ji nazvali copihue.
Když dojdeme až úplně dozadu, do nejzazší části subtropického skleníku, na pravé straně si můžeme všimnout bohatě kvetoucího chilského stromku zvaného Azara serrata. Na první pohled jsou nápadné žluté tyčinky, které vynikají z květu, ze kterých se šíří do okolí vůně podobná čerstvě připravenému ovocnému salátu.
