Chile se může pochlubit mimořádně rozmanitou a výjimečnou flórou. Tato úzká a velmi dlouhá země, rozkládající se podél západního pobřeží Jižní Ameriky, zahrnuje široké spektrum klimatických a geografických podmínek – od nejsušší pouště světa Atacama na severu, přes horské oblasti And a středomořské klima centrálního Chile, až po chladné Valdiviánské deštné lesy mírného pásma. Tato extrémní rozmanitost prostředí dala vzniknout pozoruhodnému bohatství rostlinných druhů, z nichž mnohé se nevyskytují nikde jinde na světě.
Chile patří mezi tzv. biodiverzitní hotspoty – oblasti s vysokou mírou endemismu a zároveň velkým ohrožením přírodních stanovišť. Odhaduje se, že přibližně polovina chilských druhů cévnatých rostlin je endemická, tedy roste výhradně na území Chile.
Kvůli změnám klimatu, intenzivnímu využívání půdy a zavlékání nepůvodních druhů je však mnoho chilských rostlin ohroženo. Botanické zahrady po celém světě, včetně té naší, hrají důležitou roli v ochraně této unikátní flóry – prostřednictvím ex situ kultivace, sdílení odborných poznatků a spolupráce s chilskými institucemi.
Botanická zahrada Teplice si flóru Chile zvolila jako hlavní geografické zaměření svých národních sbírek právě pro svojí rozsáhlost a výjimečnost. Rostliny z Chile nalezneme ve venkovních expozicích, ve skleníku subtropickém a skalničkovém.
Terénní sběry
Za vznikem chilské sbírky nestojí jen zisk rostlin z jiných botanických zahrad, ale zejména vlastní systematická terénní práce v Chile. Pracovníci zahrady uskutečnili mezi lety 2010–2015 pět expedic, během nichž procestovali Chile od pouště Atacama až po Patagonii. Během několikatýdenních pobytů sbírali semena, pořizovali rozsáhlou fotodokumentaci a podrobně plánovali trasy podle výskytu cílových druhů.
V roce 2023 se uskutečnila již šestá expedice do Chile, navazující na předchozí sběry. Jejím hlavním cílem bylo doplnit sbírky a prohloubit znalosti o výskytu a ekologii jednotlivých druhů na přírodních stanovištích. Tato opakovaná cesta potvrzuje dlouhodobý závazek Botanické zahrady Teplice k odborné péči o sbírky chilské flóry a její roli v mezinárodní ochraně rostlinné biodiverzity.
Mezinárodní spolupráce
Spolupráce s chilskými úřady, především organizací CONAF (Corporación Nacional Forestal), byla klíčová – umožnila přístup i do chráněných oblastí a poskytla potřebná povolení. Výpravy podpořil také Magistrát města Teplice a Velvyslanectví ČR v Santiagu. Na posledním terénním výjezdu v roce 2023 přivítal velvyslanec Pavel Bechný účastníky této expedice ve svém sídle, aby s nimi pohovořil o možnostech vzájemné spolupráce. Botanická zahrada Teplice dlouhodobě spolupracovala na výzkumu chilské flóry s kurátorem muzea v Chicagu Michaelem O. Dillonem, v současnosti spolupracujeme s herbářem v Concepcionu (Departamento de Botánica, Universidad de Concepción).
Zaměření sbírky
V chilské sbírce se nachází 537 taxonů a 357 druhů. Z expedic botanické zahrady se pěstuje 292 taxonů (některé jsou ve více kopiích z různých lokalit). Počet druhů s lokalizovaným původem je 216 (60 %). V zahradě pěstujeme také 107 druhů endemických rostlin (30 %). Samozřejmě naše sbírka zdaleka nepokrývá bohatou flóru Chile. Pěstujeme jen 7,6 % chilských druhů a 5 % endemitů.
Tab. 1: Přehled 10 nejvíce zastoupených čeledí chilských rostlin v našich sbírkách.
| pořadí | čeleď |
| 1 | Amaryllidaceae |
| 2 | Alstroemeriaceae |
| 3 | Asteraceae |
| 4 | Bromeliaceae |
| 5 | Calceolariaceae |
| 6 | Solanaceae |
| 7 | Poaceae |
| 8 | Iridaceae |
| 9 | Juncaceae |
| 10 | Rosaceae |
Severní Chile tvoří extrémně suchá oblast s minimem srážek, která zahrnuje regiony Tarapacá, Antofagasta, Atacama a sever Coquimba. Vegeta je řídká a soustředí se do míst s výskytem mlh nebo do sezónních údolí. Typické jsou suchomilné keře, kaktusy a epizodické kvetení po vzácných deští.
Pobřežní svahy v severních regionech zachycují mlhu „camanchaca“, která vytváří ojedinělé oázy života uprostřed pouště. Vegetace je zde bohatší než ve vnitrozemských oblastech a zahrnuje zejména jednoleté byliny a sukulenty.
Flóru této oblasti představujeme ve venkovní expozici Atacama a ve skalničkovém skleníku. Z těchto oblastí pěstujeme sběry ze 133 taxonů.
Zahrnuje regiony od Valparaíso po Biobío. Klima je mediteránního typu – suchá léta a vlhké zimy. Vegetaci tvoří tvrdolisté keře a stromy adaptované na sucho. Oblast je centrem biodiverzity a endemismu, ale zároveň nejvíce zasažená člověkem.
Flóru této oblasti si lze prohlédnout ve skalničkovém skleníku, část rostlin je pak v zázemí zahrady. Z této oblasti pěstujeme 45 sběrových taxonů.
V jižních částech Chile regionů Biobío, Araucanía, Los Ríos a Los Lagos se nacházejí vlhké lesy s vysokou biodiverzitou rostlin. Rostou zde jak vždyzelené, tak i opadavé druhy rostlin.
Flóru této oblasti si lze prohlédnout v subtropickém skleníku. Z této oblasti pěstujeme sběry ze 107 taxonů.
Ve vyšších nadmořských výškách And napříč celou délkou Chile převládají alpínské a subalpínské biotopy. Druhy jsou přizpůsobeny mrazům, vysokému UV záření a krátké vegetační sezóně.
Flóru těchto oblastí si lze prohlédnout ve skalničkovém skleníku a ve venkovní expozici.
V naší botanické zahradě představujeme rozmanitost chilské flóry prostřednictvím pečlivě vybraných rostlin z různých klimatických pásem této jihoamerické země. Podívejte se na krátké video pojednávající o Valdiviánských deštných lesích.
Roste především v pobřežních mlžných regionech (tzv. „lomas“), kde získává vodu kondenzací mlhy zvané camanchaca. Patří mezi endemity – vyskytuje se pouze v úzce vymezené části chilského pobřeží regionu Antofagasta. Zajímavostí je, že její populace silně kolísají v závislosti na vzácných deštích a extrémních klimatických jevech. Je považována za ohrožený druh kvůli omezenému rozšíření a hrozbám jako těžba a výstavba silnic. Díky svým nápadným květům je velmi ceněná i mezi sběrateli a botanickými zahradami.
Oenothera acaulis je zajímavá především svými večer rozkvétajícími květy, které se během noci zbarvují z bílé do růžové. Tato nízká vytrvalá bylina roste především na slunných, otevřených místech v Chile od regionu Coquimbo až po Chiloé. Kromě okrasné hodnoty je tradičně ceněná v lidovém lékařství – byla používána při léčbě otoků, ran a jako diuretikum.
Calceolaria cana se vyskytuje výhradně ve středním Chile, kde roste na slunných kamenitých svazích. Rostlina je pro svůj stříbřitý plstnatý vzhled a nápadné růžovo-fialové květy oblíbená nejen mezi botaniky, ale i v zahradních výsadbách.
Rod Puya je v Chile zastoupen desítkami druhů, které se vyskytují převážně v centrální a severní části země, často ve strmých, suchých a slunných stanovištích. Tyto bromélie jsou nápadné svou růžicí tuhých listů s ostnitým okrajem a vysokými květenstvími, která často lákají opylovače, například kolibříky. Některé druhy rostou ve skalních trhlinách, jiné vytvářejí rozsáhlé kolonie na horských svazích. Puya představuje dobře přizpůsobenou skupinu rostlin, schopnou přežívat v extrémních podmínkách a přitom přispívat k biodiverzitě suchých i vysokohorských ekosystémů Chile.
Crinodendron hookerianum, známý jako chilský lampionový strom, je stálezelený keř s ohromujícími červenými baňkovitými květy, které opylují kolibříci. Tento endemit centrálního a jižního Chile má květy uzpůsobené tak, že čnělka a prašníky jsou skryté uvnitř a nektar je bohatý na sacharózu, což láká právě kolibříky.
Lomatia ferruginea je stálezelený strom z rodu Proteaceae původem z Patagonie, zasahující do jižního Chile a Argentiny. Dosahuje výšky až 6–7 metrů a jeho větvičky jsou pokryté sametově rezavými chlupy. Původní obyvatelé využívali listy a kůru této dřeviny v medicíně.
