Zázvorovité jsou rozsáhlou skupinou rostlin, která zahrnuje přibližně 58 rodů a okolo 1600 druhů (přesné počty jsou dosud nejasné). Zingiberaceae mají široké rozšíření v tropických a subtropických oblastech celého světa, největší druhová rozmanitost se však nachází v jižní a jihovýchodní Asii.
Jedná se o vytrvalé, pozemní (ale i epifytické), aromatické byliny, které mají dužnaté, často hlízovité oddenky. Nalezneme zde jak drobné, tak i mohutné exempláře. Listy jsou jednoduché, střídavé, dvouřadě uspořádané. Květy jsou oboupohlavné, obvykle souměrné a mají často komplikovanou stavbu. Bývají podepřené nápadnými barevnými listeny. Plodem jsou většinou tobolky nebo bobule, které mohou být nápadně zbarvené.
Ve sbírkách Botanické zahrady Teplice se nenachází jenom čeleď Zingiberaceae, ale i další zástupci z řádu Zingiberales, i když nejsou tak početně zastoupené jako právě zázvorovité. Pravděpodobně druhou nejzastoupenější čeledí jsou Costaceae, následované Helikoniaceae, Strelitziaceae a Marantaceae. Ve sbírkách uchováváme 70 druhů, z nichž 12 je zastoupeno na Červeném seznamu ohrožených druhů.
Pravděpodobně jeden z nejznámějších zástupců této čeledi, reprezentant skupiny pro mnoho lidí, protože se jeho oddenek využívá v kuchyni či medicíně. Největším vývozcem je Indie, následovaná Nigérií a Čínou.
Přezdívá se mu také japonský zázvor – to podle jeho rozšíření v Japonsku, Číně a částečně i v jižních částech Koreje. V kuchyni se využívají jeho květní poupata a mladé výhonky. Pro pěstování vyžaduje chladnější podmínky, a proto ho u nás naleznete v subtropickém skleníku. Pro květy je však nutné jít k zemi. Na fotografii je kultivar 'Crug’s Zing'.
Další zástupce pocházející z chladnějších oblastí východní Himálaje. Dorůstá výšky od 1 až do 1,5 metru. Jeho květy se objevují v létě a na podzim a do dálky září svou ohnivě rudou barvou, která láká opylovače.
Rozšířený druh opět z Himálaje. Kultivar 'Assam Orange' patří mezi jedny z nejodolnějších zázvorovitých vůči mrazu. Tento kultivar byl sbírán anglickým botanikem Frankem Kingdonem Wardem (1885–1958) v nadmořské výšce 2000 metrů, a to již 8. července 1938.
Mrazuvzdorný zástupce pocházející z Číny a Himálají. Dorůstá do výšky 1,5 metru a kvete bílými, vonnými květy. Kromě okrasného účelu se používá v ajurvédské medicíně, kde se oddenek užívá k léčbě respiračních onemocnění, zánětů a kožních potíží.
Pochází z ostrova Jáva a patří mezi epifytické zástupce. Zajímavostí jsou jeho květy, které jsou tzv. chasmogamní a k opylení dojde ještě dříve, než se otevřou. Zelenožluté plody pukají a odhalí semena obalená v červeném míšku (arilus). Dříve byl popisován jako samostatný rod Brachychilum, ale v roce 1990 byl opět přemístěn do rodu Hedychium.
Z dalekého ostrova Borneo pochází tato zázvorovitá rostlina s nápadně zlatavými květy. Ačkoliv je známá již přes 100 let, do většího povědomí se dostala až 21. století. Její rodové jméno je odvozeno od britského objevitele Fredericka Williame Thomase Burbidgeho (1847–1905), který pracoval pro slavnou firmu Veitch a objevil i velmi známkou láčkovku Nepenthes rajah.
Rod Distichochlamys je endemitem Vietnamu a zahrnuje 4 druhy. My představujeme jeden z posledně popsaných, a to D. rubrostriata, který byl na základě odlišnosti znaků v květenství, listenů, bočních staminodií a labella odlišen od ostatních druhů. Jeho květy je opět nutné hledat skryté mezi listy.
Alpinia purpurata (někdy se jí říká v češtině galgán) pochází z Moluckých ostrovů v jihozápadním Pacifiku. Velmi výrazné jsou její červené listeny, které obklopují drobné, bílé květy, které nejsou příliš nápadné. Další pozoruhodnou vlastností této rostliny je nepravá viviparie (pseudoviviparie) – schopnost vytvářet na květenství malé rostliny, které mohou opadnou a snadno kolonizovat nové oblasti.
Kurkumovník dlouhý neboli indický šafrán – důležitá kulturní rostlina, z jejíhož mletého oddenku se získává koření žluté až oranžové barvy, které se využívá ve směsi kari. Pochází z tropické jižní a jihovýchodní Asie a dorůstá výšky kolem 80–90 cm.
