V naší botanické zahradě se odehrává proces, který na první pohled není vidět, ale má obrovský význam pro ochranu ohrožených druhů rostlin. Tento týden jsme začali sbírat pyl ze samčí šištice cykasu druhu Encephalartos ferox, o kterém jsme již informovali v našem předchozím příspěvku.
Cykasy jsou dvoudomé rostliny – mají oddělené samčí a samičí šištice. Pro vznik semen a další generace je proto nezbytný pyl. Jenže příroda to botanickým zahradám, botanikům a zahradníkům nijak neusnadňuje. Samčí a samičí rostliny vytvářejí šištice nepravidelně, někdy i v odlišných letech. Navíc jde o velmi vzácné a ohrožené druhy, kde každé opylení může znamenat rozdíl mezi udržením populace a jejím úpadkem. Právě proto je důležité pyl uchovávat a použít i po několika letech. Tím se otevírá cesta k opylení i tehdy, když samčí a samičí rostliny nevytvářejí šištici současně.
Jakmile začne samčí šištice uvolňovat pyl, je důležité ho začít postupně odebírat. Nejlépe každý den, aby se zachytily všechny životaschopné dávky. Následně přichází na řadu sušení, aby se pyl zbavil přebytečné vlhkosti. Ideální hodnota se pohybuje okolo 20–25 %, co chrání pylová zrna při pozdějším zamrazení. Jakmile jsou pylová zrna vysušená, uloží se do mrazničky s teplotou kolem -18 °C. Od té doby může pyl čekat na svou příležitost celé roky – například u již zmiňovaného rodu Encephalartos se takto uchovaný pyl udrží použitelný 10–15 let.
„Možná to zní jako drobnost, ale právě tato neviditelná práce má zásadní význam. Díky uchovanému pylu můžeme v budoucnu opylit samičí rostliny a přispět k zachování těchto fascinujících svědků druhohor,“ uzavírá téma pylu cykasů ředitel zahrady Petr Šíla.
