Botanické zahrady uchovávají vzácné rostliny z celého světa, které mají své přirozené nepřátele ve formě různých škůdců. Mnoho z pěstovaných rostlin patři mezi kriticky ohrožené druhy, které se pěstují v malém množství exemplářů a jejich případný úhyn z důvodu silného napadení škůdci by pro botanickou zahradu znamenal nevyčíslitelnou ztrátu. Zároveň je potřeba návštěvníkům představovat rostliny v dobrém zdravotním stavu. Jednou z široce používaných metod je chemická ochrana ve formě insekticidů, fungicidů a dalších prostředků proti určitým druhům škůdců. Druhou možností je využití biologické ochrany rostlin, která využívá v boji přirozené nepřátele škůdců.
„V letošním roce jsme se v botanické zahradě rozhodli vyzkoušet biologickou ochranu v expozičním skleníku Tropicana. Kvůli trápení se sviluškou jsme se rozhodli pro dravého roztoče Phytoseilus persimilis, který vyhledává a vysává dospělce, nymfy, larvy i vajíčka svilušek. Dospělý roztoč dokáže denně zlikvidovat až pět dospělých svilušek nebo dvacet larev a vajíček“ říká kurátor Jan Ptáček. Druhým živým organismem je dravé slunéčko Cryptolaemus mountrouzieri, jehož dospělci a larvy vyhledávají všechna životní stádia červců. Jedna larva dokáže zkonzumovat až 250 červců za dobu svého vývoje.
Výhodou biologické obrany je využití přírodních a šetrných způsobů ochrany rostlin, které nezatěžují životní prostředí. Jejich nástup je pomalejší než v případě použití chemie, účinky biologické obrany jsou ale dlouhodobější. „Zkušenosti z botanických zahrad jsou různé. Některé si biologickou ochranu chválí a fungují s ní bez problémů, jiné ji nevyužívají nebo s ní mají vyloženě špatnou zkušenost“ vysvětluje ředitel Petr Šíla. A dodává: „Návštěvníci se nemusí bát, že by při procházce skleníkem kolem nich lezli draví brouci nebo roztoči, protože si jich v rozlehlém prostoru našeho skleníku nevšimnou.“