Hedychium erythrostemon

Odborníci z Botanické zahrady Teplice objevili ve svých sbírkách vzácný druh zázvoru rodu motýlovec (Hedychium), který byl dlouhá léta pěstován jako neurčená rostlina. Způsob, jakým se rostlina dostala do teplické zahrady je nejasný. V Evropě je tento druh pěstován jen v Královské botanické zahradě v Edinburghu. 

Ve sbírkách botanických zahrad se nacházejí neurčené nebo špatně určené rostliny. Důvodů může být více. Sběr v přírodě, kdy nejsou dostupné všechny znaky k určení, ztráta jmenovky nebo špatné jméno, které si rostlina nese z minulých botanických zahrad. Jakmile je rostlina v dospělém stavu a vykvete, přichází ideální čas na to se podívat, jestli daný druh odpovídá jménu na cedulce. Tak se stalo i v případě uvedené rostliny ve sbírce zázvorovitých rostlin. Podle celkového vzhledu a květenství se podařilo určit, že se jedná o rod motýlovec (Hedychium). Při konzultaci s odborníky na zázvorovité rostliny se došlo k rozcestníku dvou podobných druhů, a to v Evropě velmi vzácné Hedychium erythrostemon (Sulawesi, popsáno v roce 1904) a běžnější Hedychium borneense (Borneo, popsáno v roce 1990). 

Při určování druhu jsme vycházeli z digitalizovaných herbářů Královské botanické zahrady v Edinburghu, popisu druhů a málo dostupných fotografií na internetu. Klíčové bylo porovnání konkrétních morfologických znaků rostliny, zejména tvaru a stavby květu. Hedychium erythrostemon se vyznačuje mimořádně dlouhými a velmi tenkými postranními lístky květu (petaloidními staminodii – sterilní tyčinky, které vypadají jako okvětí), které z květenství visí jako jemné žluté nitky. Tento znak je pro druh natolik typický, že se prakticky nevyskytuje v této podobě u žádného jiného podobného druhu.

Dalším rozlišovacím rysem je úzké, podlouhlé a jen mírně rozšířené labellum, tedy střední okvětní lístek vzniklý srůstem staminodií (sterilních tyčinek). U podobných druhů, například Hedychium borneense, je tento útvar mnohem širší, často výrazněji vykrojený a celkově robustnější. Rozdíl je dobře patrný i pouhým okem.

Posledním podpůrným znakem byla i příjemná sladká vůně květů, která je literaturou popisována právě u H. erythrostemon, zatímco u H. borneense nebývá tak výrazná. Kombinace těchto morfologických i senzorických znaků tak jednoznačně potvrdila, že se jedná o druh Hedychium erythrostemon.

Podle databáze PlantSearch se tento druh pěstuje pouze v Královské botanické zahradě v Edinburghu. Informace o původu rostliny jsou nejasné. Podklady a dokumenty ke sbírkám rostlin jsou z minulosti nejasné a neúplné. Lze snad odhadovat, že se tato rostlina mohla do sbírek dostat od odbornice na zázvorovité rostliny Jany Leong-Škorničkové ze singapurské botanické zahrady, která část svých sběrů umístila do teplické botanické zahrady. Ovšem pokud nejsou jasné důkazy jakými mohou být záznamy předávacích protokolů či historické seznamy rostlin, pak se o tom můžeme jen domnívat. 

Teplická rostlina má na výšku 60 cm a 4 listy. Listy jsou jednoduché, střídavé, čepel eliptická až úzce eliptická, celokrajná, lysá, s výraznou střední žilkou; vrchol dlouze zašpičatělý, báze klínovitá, plynule přecházející. Povrch čepele hladký. Délka nejdelšího listu je 32 cm, v nejširším bodě má 8,5 cm. Výška květenství je 10 cm, listeny jsou vysoké 2,5–4 cm, na šířku mají 2–2,5 cm, hladké, tmavě hnědé. Korunní trubka s kalichem o délce 8 cm, na jejímž konci se rozštěpují na tři úzké (0,2 mm široké) korunní laloky o délce 4,5–5 cm. Sterilní tyčinky (staminodia) o délce 4 cm a šířce 0,3 mm jsou přítomny v počtu 2. Pysk (labellum) tvořený ze dvou srostlých staminodií o délce 3 cm a šířce 1 cm. Jediná fertilní tyčinka roste po okraji blizny, její délka ční 6,5 cm, blizna na konci zelená, nitka tyčinky oranžová. 

„Poslední čtyři roky probíhá intenzivní revize našich sbírek. Za prvé je to nutné z hlediska naší odborné činnosti, za druhé připravujeme stěhování všech rostlin do náhradních prostor z důvodu výstavby nového zázemí. Je tak pro nás důležité znát naše prioritní sbírky a hodnotné rostliny,“ říká ředitel zahrady Jan Ptáček. 

Rostlina kvetla začátkem března cca týden. Po měsíci vytvořila plody se semeny. Část semen jsme vyseli, druhou část jsme předali kurátorce zázvorovitých rostlin Kláře Lorencové do Botanické zahrady hl. m. Prahy jako zálohu daného druhu. Semena klíčila snadno a spolehlivě. 

I proto v minulém roce vydala botanická zahrada dokument nazvaný Strategie sbírkotvorné činnosti na roky 2025–2026. Dokument, který je zásadní pro vědeckou a sbírkovou činnost zahrady. „Je to krásný příklad toho, že i zdánlivě dobře známé sbírky mohou pro botanika přinášet nejedno překvapení,“ uzavírá objev tohoto exponátu Jan Ptáček.