V neděli 30. března opanovali naši zahradu predátoři – a to s peřím, zobákem a křídly. Ten den byl totiž věnován sokolnictví – starodávnému řemeslu s aristokratickým původem, jehož zrod sahá dalece do minulosti. Zkušený sokolník Ondřej Semecký nám ukázal, že sokolnictví není jen historickou kuriozitou, ale dodnes živým uměním, které dokáže vzbudit jak úžas, tak respekt.
Majestátní orlové, hbití dravci sokolovití, ba i sovy všech velikostí – nejeden obávaný postrach oblohy se usídlil na našem centrálním trávníku, který jim posloužil jako zázemí ve chvíli, kdy se neproháněli vzduchem.
Sokolnické řemeslo si mohli diváci vyzkoušet sami, a to doslova „na vlastní pěst“. Stačilo si nasadit sokolnickou rukavici (povinnou výbavu každého sokolníka), položit na ni syrové maso a získat si dravcovu pozornost. Ten poté v touze nasytit žaludek přiletí a zatne do kožené rukavice své ostré pařáty.
Mezitím sokolník Ondřej zasvěcoval přihlížející do tajů sokolnického umění. Vysvětlil, že dravci se nedají zkrotit, neboť jsou věrní pouze sami sobě. Dá se s nimi nanejvýš spolupracovat a to pouze tehdy, je-li pro dravce tato spolupráce výhodná. Rovněž připomněl, že sokolnictví sahá hluboko do minulosti a s lidmi, coby lovci, je neodmyslitelně spjato. Tedy alespoň bylo do vynálezu střelných zbraní. Tak či onak, co kdysi bývalo výsadou králů a šlechty, si dnes může zkusit každý, kdo má dost trpělivosti i kuráže.
„Za sebe jsem opravdu nadšený. Člověk už od malička ví, jak vypadá orel, je schopný si načíst, jak je velký, kde žije, co loví, ale když ho pak uvidí na vlastní oči, probudí se v něm ten přirozený respekt. A úžas taky. Jsem rád, že si to i ostatní tolik užívají. A všechna čest dětem, které se nebály a nechali si na ruku toho orla přistát,“ říká ředitel zahrady Petr Šíla.
Program běžel od rána do pozdního odpoledne a dravci byli po celou dobu k vidění. Nešlo jen o zábavu – akce přinesla i kus poznání a především nabídla intenzivní setkání s tvory, kteří dosud podněcují lidskou představivost svou uhrančivostí i majestátem.
