Proč botanické zahrady nemohou přijímat běžně pěstované pokojové rostliny?
Omezený prostor ve sklenících – prostor v botanické zahradě je přesně rozdělen pro sbírky, a proto není možné přebírat další rostliny, které by zabíraly místo určené pro odborné expozice.
Nesbírkové druhy – většina darovaných pokojových rostlin je běžně dostupná v obchodech a nepatří mezi vzácné či vědecky cenné druhy, které botanické zahrady uchovávají.
Ohrožení unikátních sbírek – s darovanými rostlinami mohou přijít škůdci nebo choroby, které by mohly ohrozit celé cenné sbírky.
Přísná evidence rostlin – botanická zahrada hospodaří s rostlinami, které získává z ověřených zdrojů (jiné botanické zahrady, výměny, expedice, specializované sbírky). U darovaných rostlin často chybí jasný původ a dokumentace, což neumožňuje jejich oficiální zařazení do sbírek.
Odborné zaměření zahrady – cílem botanické zahrady není nahrazovat „útulek pro rostliny“, ale budovat vědecky vedené sbírky s jasnou koncepcí.
Omezené kapacity personálu – zahradníci mají přesně rozdělenou péči o sbírky a nemají prostor starat se o rostliny, které nespadají do odborného záměru.
Kapacitní omezení pro karanténu rostlin – všechny nové rostliny by musely projít oddělenou karanténou, aby se vyloučil výskyt škůdců a chorob. Botanické zahrady mají ale pro tento účel jen velmi omezené prostory, které jsou vyhrazené pro specializované sběry, ne pro běžné pokojové rostliny.
Etická odpovědnost – pokud by botanická zahrada přijímala všechny přerostlé rostliny, vytvářela by falešný dojem, že má povinnost se o ně postarat. To by vedlo k zahlcení a ztrátě odborného poslání.
Možnost jiného uplatnění – většinu běžných pokojových rostlin lze snadno nabídnout známým, na inzertních serverech, ve školách nebo domovech pro seniory, kde udělají radost.
Zaměření na ochranu ohrožených druhů – hlavní rolí botanické zahrady je chránit ohrožené a vzácné rostliny, podílet se na vědeckém výzkumu a vzdělávání – nikoli suplovat domácí pěstírny.
