CZ | EN | DE |

Výzkum


Jak jsme se zmínili již v úvodu, výstavnictví je jen jednou – viditelnou – činností botanických zahrad. Nejběžnější odbornou funkcí je základní botanický výzkum vrcholící popisem nových, vědě dosud neznámých druhů – taxonomie. Ve středoevropských podmínkách se zdá, že už není snad ani možné dosud nepopsaé druhy rostlin nalézt, ale nezapomínejte, že botanické zahrady se věnují především rostlinám exotickým – a například v případě Ekvádoru kvalifikovaný odhad udává, že dosud byla poznána nanejvýš polovina rostlin, které tuto jihoamerickou zem obývají. V současnosti najde návštěvník v expozici dva druhy, které na popis teprve čekají. Jednou z nich je velmi atraktivní příslušník rodu Pilea pocházející z pohoří Montañas del Mico v Guatemale, kterou našli J.R.Haager a R.Rybková v průběhu expedice pořádané v roce 1997 Botanickou zahradou Praha a Zoologickou a botanickou zahradou v Plzni. Druh nese prozatímní jméno Pilea speciosa HAAGER, RYBKOVÁ & UHER.  Další nové druhy pěstujeme v zásobních sklenících – mezi ně patří například některé vietnamské orchideje, anebo krásný zmijovec (Amorphophallus) sbíraný Dr. Dančákem z UJEP v Olomouci na Borneu, či zástupce téhož rodu, který nalezli manželé Rybkovi v Čokoládových horách na Filipínách.

Vlastní křížení (viz fotogalerii) je také charakteristickou činností zahrad. V našem případě se ubírá zatím dvěma směry – křížením orchidejí a několika rodů čeledi podpětovitých. V teplické sbírce prvně vykvetly některé orchideje, které J.R.Haager zkřížil již dříve, v Praze, ať již v Botanické zahradě Praha, anebo ještě předtím v Genofondové sbírce Botanického ústavu ČSAV. Orchideje totiž mají poměrně pomalý vývoj a od výsevu po květ uplyne doba od čtyř do desíti let i déle. Nejstarší z těchto hybridů vznikl již v roce 1983 (prvně vykvetl v Teplicích roku 2005) a jeho rodiči byli Anguloa x ruckeri (Anguloa clowesii x A.hohenlohii) a Lycaste crinita (pro nebotaniky poznamenáváme, že jako první se vždy udává mateřská rostlina, na druhém místě je opylovač). Výsledkem je poměrně drobná a bohatě kvetoucí rostlina se zářivě žlutými květy zdobenými jen jemnými červenými tečkami uvnitř koruny. To je značně překvapivé, protože mateřská Anguloa je mnohem statnější a vitřek koruny je kaštanově purpurový. Některá křížení nejsou původní, jde o opakování již uskutečněných – to se týká především Phalaenopsis Penang Girl (= Phalaenopsis bellina x P. venosa), který registroval Ooi Leng Sun již v roce 1984. Při našem křížení byla použita obzvláště tmavá forma P. venosa s kaštanově hnědými květy ukončenými zelenými špičkami okvětních lístků. To se v křížení projevilo a oproti dosud vystavovaným a množeným formám jsme dosáhli krásně sytě měděného zbarvení květů. K původním křížením naopak patří x Phaiocalanthe Lída, hybrid Phaius tankervillae a Calanthe Bryan z konce devadesátých let.

43.jpg Calanthe Bryan x C. rosea

.

Prvním teplickým hybridem z čeledi Gesneriaceae – podpětovité byl oblíbený „honzík“. Achimenes Teplice Flame (2003) vznikl zkřížením Achimenes patens dovezeného ze Sierra de las Minas z Guatemaly a v roce 1980 registrovaného kultivaru ´Tarantella´. Výsledkem je drobnější bohatě kvetoucí rostlina s jasně červenými květy, které téměř nenesou žluté znaky v jícnu zářivě červené koruny.




Nesmírně perspektivní a dnes i u nás oblíbený je rod Kohleria. Zde navázalo původní teplické křížení na dva již dříve vzniklé Haagerovy hybridy, a to Kohleria lanata x K. spicata z konce osmdesátých let a na něj navazujícím Kohleria Argus = Kohleria warszewiczii x (K.lanata x K.spicata) z roku 1996. Rostlina Kohleria warszewiczii získaná z BZ Stockholm není pravděpodobně zcela „čistý“ druh, ale má ve své historii neznámé křížení. Zkřížením Kohleria Argus s Kohleria amabilis var. bogotensis sbíraným Horákem v Ekvádoru vznikl v roce 2003 hybrid nazvaný po šéfzahradnici BZT Šárka. Protože u takto složitého hybridu, na jehož vzniku se podílely nejméně čtyři druhy dochází k „rozpadu“ potomstva, bylo možné vybrat šest nejhezčích forem, které udržujeme pod kultivarovými názvy ´Firebird´ (určitě nejhezčí z nich), ´Strawberry Cream´, ´Leopard´, ´Lovestory´, ´Neon Rouge´ a ´Surprise´. Některé ze jmenovaných forem byly pak v následujícím období použity k další hybridizaci, především s kultivary Kohleria Dragon Blood a Empress.

Pěkné křížení, i když nepůvodní, je Kohleria amabilis var.bogotensis x K. warszewiczii z roku 2002 (J.Boggan ho však uskutečnil již o čtyři roky dříve). Vznikl nesmírně variabilní „roj“ potomstva, z něhož bude vybrán nejhezčí a množený pod názvem ´Teplice´.

44.jpg

Ze zajímavých mezirodových hybridů z roku 2002 jde jmenovat ještě dva, a to prozatím bezejmennou Moussokohleria = Kohleria Argus x Moussonia elegans a Moussoniantha Eva = Moussonia elegans x Smithiantha cinnabarina ´Palenque´, které však dosud nekvetly.

Rod Smithiantha byl v roce 2004 použitý k několika křížením. Z nich je rozhodně nejzajímavější hybid vzniklý ze dvou z „botanických“, čistých druhů, a to matečné Smithiantha aurantiaca sbírané Haagerem u mexického města Xalapa v roce 1991, zatímco pyl pocházel ze Smithiantha cinnabarina, který sbíraly Rybková, Nováková a Šuchmannová v opět mexickém státě Chiapas nedaleko města Tuxtla. Výsledkem je roj různě zbarvených rostlin (listy varírují od čistě zelené po sytě fialově probarvené) s jednotně zářivě cinobrově oranžovými květy, které mu daly i jméno Teplice Fire.

Nejzajímavější výsledek dalo křížení Kohleria Šárka ´Firebird´ s ekvádorským druhem Pearcea hypocyrtiflora. Zajímavé je především tím, že šlo o první hybrid těchto rodů na světě (publikováno v USA v roce 2006), perspektivní je ale i zahradnicky, protože Pearceria J.K.Boggan (forma s bronzově zbarvenými listy) a Romana (zelenolistá) jsou mnohem odolnější než Pearcea a drobnější než matečná Kohleria; lze dokonce předpokládat, že je půjde bez větší námahy využít i jako pokojové rostliny.

45.jpg

Euphorbia dilloniana HAAGER & ŠEDIVÁ - A New Succulent Spurge Species from Chile

During the fourth expedition to Chile in October 2013, a pair of researchers from the Botanical Gardens Teplice (www.botanickateplice.cz) visited a locality southwest of Ovalle (Región Coquimbo, Prov. Limarí) and south of the historic Parque Nacional Fray Jorge. The locality occurs within a masiff of mixed sandstone and limestone where a basaltic (gabbro) flow has pushed through to the surface. It is only a few meters above sea level and is highly eroded due to the effects of salt spray and potential inundation with salt water as a result of tsunamis. Within this locality grew a few individuals of a Euphorbia, which has subsequently proven to be a previously undescribed species. Euphorbia dilloniana HAAGER & ŠEDIVÁ closely resembles the widespread and well-known Euphorbia thinophila PHILIPPI. The following are some the characters that clearly distinguish it: Euphorbia dilloniana sp. nov. est simillima speciei Euphorbia thinophila PHIL., sed differt: trunco subterraneo lignoso et per ecologiam: saxis indigeus. Euphorbia dilloniana - The underground stem 12 to over 20 cm long, sometimes sparsely branched, equally about 2 cm thick, woody - First herbaceous twigs on the natural habitat solid, become woody - Cyathia wide 5 - 5.5 mm and (mostly?) androgynous - Male flowers in two or more circles, anthers on prolonged pedicles opens concentric - scaly leaflets on pedicle under the capsule soon fall off - leaves 12-30 mm long and about 3 - 3.2 mm wide - bounded to rubble in rocky terrain (basaltic gabbro) Euphorbia thinophila - The underground stem + / - carrot-like fragile tuber - Twigs remain soft, herbaceous - Cyathia ca 4 mm wide and mostly unisexual - Male flowers in a single circle - Pedicel bearing fruit capsule terminated under wide-open scaly leaflets - leaves ca 8 mm long and 3 - 3.5 mm wide (smaller than E. dilloniana) - bounded to deep, fine Aeolian sands The precise locality data is intentionally omitted; the population on “our” place is very limited and succulent merchants could completely devastate the population in a very short time. In PN Fray Jorge floristic inventory Riqueza de especies de plantas vasculares en los Altos de Talinay, Parque Nacional Bosque Fray Jorge: GINA ARANCIO, PAOLA JARA, FRANCISCO A. SQUEO & CLODOMIRO MARTICORENA (in: Historia Natural del Parque Nacional Bosque Fray Jorge, F.A. Squeo, J.R. Gutiérrez & I.R. Hernández, Eds. Ediciones Universidad de La Serena, La Serena, Chile (2004) – is reported (as E. collina) Euphorbia portulacoides subsp. collina (PHIL.) CROIZAT but it may be a mistake. Mr.Wolfgang Ewest from Berlin, expert on Chilean succulent euphorbias, alerted us in fact, that exist photography from PN Fray Jorge of euphorbia with developed underground woody stem from Busek (probably Josef Bušek, Wolfratshausen, Germany), March 2003, noted is foggy forest in altitude ca 600 m (the point is that it is in all probability E. dilloniana) and others two photos from B.E. Leuenberger (Botanical Garden Berlin-Dahlem), dated 1. November 1997, from Fray Jorge´s western-oriented rock slope at an altitude of 150 m a.s.l., on which is possibly captured the same species. This brief article is a formally publication of new species and just a kind of pre-arrival notice. Both authors will be this species of Euphorbia further study in January and February 2015 and subject to our magazine will return to this theme (ecology, distribution etc.) in more detail. The holotype is deposited in the Herbarium of The Field Museum, Chicago under number F2312952. The new species of Euphorbia is being named in honor of our friend and colleague in Atacama Desert studies, Michael Dillon, Curator Emeritus of Flowering Plants, The Field Museum, Chicago, USA. Dr. Dillon's taxonomic interests include the Asteraceae and Solanaceae (Nolana); for over 30 years has studied the coastal lomas formations in Peru and Chile. 

 

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a k analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Rozumím