CZ | EN | DE |

Výstavní místa

Jednotlivé sekce a výstavní plochy botanické zahrady

VÝSTAVNÍ SKLENÍKY


Yum Kaax (Lord of the woods in Yukatec) - patron of our glasshouses.
Nové výstavní skleníky mají celkovou plochu asi 2400 m², vlastní expoziční skleníky jsou pak dlouhé 54 a široké 39 m, osázená plocha tedy přesahuje 2100 m². Zbytek představuje vstupní hala, sociální zařízení, a návštěvníkům nepřístupné prostory velínu skleníkové automatiky a zahradnického manipulační zázemí.

Nad vchodem do skleníku je kamenná plastika mayského boha Yum Kaax (výslovnost jum káš), ochránce planě rostoucích (zvláště užitkových) rostlin a lovné zvěře.

36.jpg Yum Kaax (Lord of the woods in Yukatec) - patron of our glasshouses.

VSTUPNÍ HALA


Prostorná vstupní hala je především přirozeným shromažďovacím prostorem v němž je umístěna šatna, navíc jsou tu i monitory kamerového systému, který skleníky střeží. Pro návštěvníka by však měla předznamenat jakýsi „střih“ od evropské reality a proto jsme prostor volně stylizovali jako nádvoří pagody z jihovýchodní Asie. Hlavním objektem je bazének s „Buddhovými prsty“, krásnými krápníky dovezenými z vietnamského města Vinh. Originální jsou i mísy s doprovodnou zelení. Jedna ze stěn je kryta keramickou plastikou známého teplického sochaře Milana Žofky: téma draků v bouřkových oblacích bylo inspirováno motivy z císařských hrobek v Hué. Další stěny zdobí obrazy, jejichž autorem je další teplický výtvarník Petr Reimann: prvním je tibetský bůh hojnosti a úspěchu, z druhého, vypouklé čočky „nebes“, na návštěvníka shlíží - podobně jako v chrámu v Tay Ninh - laskavé Buddhovo oko.

37.jpg keramická plastika M.Žofky

XERICKÝ SKLENÍK


(délka 39 m, šířka 18 m, tedy plocha 702 m², výška nejméně 6.5 m, nejvýše 7,4 m – vzhledem k zapuštění skleníku pod úroveň terénu je však třeba – a v ostatních sklenících také – připočítat k výšce ještě jeden metr navíc)

počátek výsadby v xerickém skleníku, listopad 2006Rozlehlé oblasti Země pokrývají rostlinná společenstva, která se přizpůsobila dlouhým obdobím sucha. Z nich jsme vybrali několik zvláště atraktivních: Střední Ameriku, především mexické polopouště, suché horské oblasti Jižní Ameriky, západní prostor jižní Afriky a vyprahlý jih Madagaskaru. Tyto hlavní plochy doplňuje několik drobnějších – ukázka flory Galapážských ostrovů, Arábie a vzácná vegetace ostrova Sokotra, který leží v Arabském moři mezi Jemenem a Somálskem. Nápadným artefaktem v tomto skleníku je mexické pueblo.

V mnoha botanických zahradách stojí podobné expozice na sbírkách kaktusů. My jsme tyto krásné rostliny rozhodně nevyloučili, ale snažili jsme se – jako ve všech sklenících - o komplexnější pohled, jakousi výtvarnou zkratku přírodní reality, v níž hrají stejně důležitou úlohu i stromy, keře, cibuloviny a letničky.

38.jpg počátek výsadby v xerickém skleníku, listopad 2006

TROPICKÝ SKLENÍK

(délka 36 m, šířka 30 m, tedy plocha 1080 m ², výška v nejnižším bodě 6.5 m, v nejvyšším 14,2 m /+ 1 metr díky zapuštění pod úroveň terénu/)

Tropický deštný les a horké, celoročně vlhké monzunové oblasti pokrývají nejbohatší rostlinná společenstva naší planety. Expozice je (jako všude) dělena fytogeograficky a zahrnuje floru Střední a Jižní Ameriky, rovníkové Afriky a severního Madagaskaru, jihovýchodní Asie, Austrálie a přilehlé ostrovní Australasie a konečně ostrovů Tichomoří v širokém slova smyslu – tedy od Havaje po Tahiti. V posledně jmenovaném úseku se uplatnily jak původní havajské druhy ibišků, tak i jejich moderní velkokvěté kultivary dovezené z Floridy. V asijské části je zakomponován M.Žofkou vytvořený vodopád, středoamerickou expozici zpestřuje „pralesem pohlcená troska mexické pyramidy“ a v jejím sousedství „studna“ s vodními želvami nádhernými Trachemys scripta elegans. Ve skleníku je i orchidejová vitrína doplněná vzácnými a obzvlášť dekorativními rostlinami z jiných čeledí a konečně šest rozměrných akvárií. Z nich je jedno věnováno africkým tlamovcům, dvě jsou asijská (jedno z nich představuje břeh moře s mangrove a je osídleno lezci, v druhém tvoří převahu labyrintky), a poslední tři jsou americká (holandské s tetrami, „černá Amazonie“ obydlená skalárami a poslední, kde dominují také amazonské arowany a sladkovodní rejnoci).

39.jpg stavba jezera v tropickém skleníku (foto Š. Zeithammerová)

KŘÍŽOVKÁŘSKÝ ZÁHON


Zajímavostí je tzv. „Křížovkářský záhon“ na kterém skutečně najdete rostliny, jejichž názvy znáte z tajenek, ale neuměli jste si pod jmény představit nic konkrétního – kola, koka, abaka, balsa, anona.... Doplňují je i rostliny užitkové a významné farmaceuticky. Jako podrost jsou použitá novošlechtění. Jedno pochází z „domácí dílny“ Botanické zahrady Teplice a týká se rostlin z čeledi podpětovitých, především rodů Kohleria a Achimenes (viz kapitolku „Výzkum, taxonomie, vlastní křížení“), druhé pak z Výzkumného ústavu Silva Tarouccy pro tvorbu krajiny a okrasného zahradnictví v Průhonicích a návštěvníkům představí nejnovější hybridy oblíbených netýkavek (Impatiens).

40.jpg Balsa

SUBTROPICKÝ SKLENÍK


(délka 54 m, šířka 9 m, celková plocha tedy 486 m², výška 6,5 m /+ metr na zapuštění pod úroveň terénu/)

subtropický skleník před dokončenímAndy od Mexika po Patagonii, Himálaj a subtropy jihovýchodní Asie, Austrálie, Nový Zéland, hory a východní část jižní Afriky se zimními dešti – to vše se snažíme představit v subtropickém skleníku. Navíc, hned při vstupu, uvítá návštěvníka malá expozice, kterou by šlo nazvat Vznik hnědého uhlí, která stojí za několik samostatných řádek.

41.jpg subtropický skleník před dokončením

VZNIK HNĚDÉHO UHLÍ


Život Tepličanů byl odedávna ovlivněn tím, že město leží v severočeském uhelném revíru. Dalo by se tedy předpokládat, že lidé budou s historií svého kraje alespoň rámcově seznámeni. Bohužel tomu tak není. V botanické zahradě jsme uspořádali minianketu a 33 místním vysokoškolákům (!) položili otázku „z čeho vlastně vzniklo to hnědé uhlí a z jaké doby pochází“. Jen dva to zhruba věděli, ostatní si ze školy pamatovali „něco o obřích plavuních a přesličkách“ – jenže to jde o uhlí černé a „sekli“ se o nějakých 300 milionů let...

42.jpg


To nás motivovalo k tomu, abychom do nových skleníků zařadili i část napodobující severočeskou hnědouhelnou krajinu ranného miocénu (tedy období před zhruba 17 – 23 miliony let). Nevelká expozice zabírá v subtropickém skleníku jen pár metrů, ale základní informaci určitě poskytne. Materiál jsme ovšem museli volit náhradní, protože rostliny, které před těmi zhruba 20 miliony let severní Čechy obývaly, již neexistují. Tam, kde to možné je, jsme volili alespoň totožné rody. „Krajině“ proto dominuje patisovec Glyptostrobus pensilis (dnes zachován jediný druh v jižní Číně) a tisovce (užit byl mexický Taxodium mucronatum). Pravěké duby nahradily severoamerické drobné druhy, zvláště Quercus phyllireoides, namísto již neexistující Zelkova zelkovifolia jsme použili zakrslý kultivar Zelkova serrata ´Goblin´. Stejně drobný kultivar byl zvolen u dnes jen v Japonsku rostoucího pajehličníku, Sciadopitys verticillata, který známe z našich hnědouhelných vrstev jen ve formě pylu, ale v blízkém Sasku vytvořil mocné uhelné vrstvy. Vrb sice roste dodnes dost i u nás, ty by ovšem nesnesly skleníkové klima – a tak jsme vybrali rovněž japonský Salix bakko, několik na Teplicku již vymřelých druhů vřesen připomíná severoamerický Myrica pennsylvanica. Expozici doplňují obecně známé Cissus a maliníky (Rubus), palmy zastupují rody Sabal a Calamus (rotang) a kapradiny Blechnum. Vymřelý zázvorovitý rod Spirematospermum nahrazuje Alpinia chinensis z hor jihovýchodní Asie.

Celou expozici ucelí informační panel připravený ve spolupráci s geology Dolů Bílina s ukázkami fosilizovaných listů a zkamenělý pařez tisovce, zahradě věnovaný Mgr.Pavlem Rücklem, který paleobotanicky zpracovával především pískovnu v Údlicích.

Subtropické expozice zpestřuje vitrína s relativně chladnomilnými masožravými rostlinami a orchidejemi i patio, tvořené sloupem po němž stéká voda s hvězdicovitou pergolou. Přímo u něj roste jedna z nejcennějších rostlin zahrady, jistě stoletý exemplář afrického jehličnanu Afrocarpus (Podocarpus) gracilior. Ještě snad upozorníme na malou sbírku botanických rododendronů z podrodu Vireya (umístěnou proti vitríně v asijské části), který roste mezi Austrálií a pevninskou Asií, ale nejpočetnější je na Nové Guineji a Borneu. Vlevo ve svahu na ně pak navazují původní subtropické rododendrony z jižní Číny.

 

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a k analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Rozumím