Výzkum, taxonomie a vlastní křížení

< Zpět

Jak jsme se zmínili již v úvodu, výstavnictví je jen jednou – viditelnou – činností botanických zahrad. Nejběžnější odbornou funkcí je základní botanický výzkum vrcholící popisem nových, vědě dosud neznámých druhů – taxonomie. Ve středoevropských podmínkách se zdá, že už není snad ani možné dosud nepopsaé druhy rostlin nalézt, ale nezapomínejte, že botanické zahrady se věnují především rostlinám exotickým – a například v případě Ekvádoru kvalifikovaný odhad udává, že dosud byla poznána nanejvýš polovina rostlin, které tuto jihoamerickou zem obývají. V současnosti najde návštěvník v expozici dva druhy, které na popis teprve čekají. Jednou z nich je velmi atraktivní příslušník rodu Pilea pocházející z pohoří Montañas del Mico v Guatemale, kterou našli J.R.Haager a R.Rybková v průběhu expedice pořádané v roce 1997 Botanickou zahradou Praha a Zoologickou a botanickou zahradou v Plzni. Druh nese prozatímní jméno Pilea speciosa HAAGER, RYBKOVÁ & UHER.  Další nové druhy pěstujeme v zásobních sklenících – mezi ně patří například některé vietnamské orchideje, anebo krásný zmijovec (Amorphophallus) sbíraný Dr. Dančákem z UJEP v Olomouci na Borneu, či zástupce téhož rodu, který nalezli manželé Rybkovi v Čokoládových horách na Filipínách.

Calanthe Bryan x C. rosea Vlastní křížení (viz fotogalerii) je také charakteristickou činností zahrad. V našem případě se ubírá zatím dvěma směry – křížením orchidejí a několika rodů čeledi podpětovitých. V teplické sbírce prvně vykvetly některé orchideje, které J.R.Haager zkřížil již dříve, v Praze, ať již v Botanické zahradě Praha, anebo ještě předtím v Genofondové sbírce Botanického ústavu ČSAV. Orchideje totiž mají poměrně pomalý vývoj a od výsevu po květ uplyne doba od čtyř do desíti let i déle. Nejstarší z těchto hybridů vznikl již v roce 1983 (prvně vykvetl v Teplicích roku 2005) a jeho rodiči byli Anguloa x ruckeri (Anguloa clowesii x A.hohenlohii) a Lycaste crinita (pro nebotaniky poznamenáváme, že jako první se vždy udává mateřská rostlina, na druhém místě je opylovač). Výsledkem je poměrně drobná a bohatě kvetoucí rostlina se zářivě žlutými květy zdobenými jen jemnými červenými tečkami uvnitř koruny. To je značně překvapivé, protože mateřská Anguloa je mnohem statnější a vitřek koruny je kaštanově purpurový. Některá křížení nejsou původní, jde o opakování již uskutečněných – to se týká především Phalaenopsis Penang Girl (= Phalaenopsis bellina x P. venosa), který registroval Ooi Leng Sun již v roce 1984. Při našem křížení byla použita obzvláště tmavá forma P. venosa s kaštanově hnědými květy ukončenými zelenými špičkami okvětních lístků. To se v křížení projevilo a oproti dosud vystavovaným a množeným formám jsme dosáhli krásně sytě měděného zbarvení květů. K původním křížením naopak patří x Phaiocalanthe Lída, hybrid Phaius tankervillae a Calanthe Bryan z konce devadesátých let.

Prvním teplickým hybridem z čeledi Gesneriaceae – podpětovité byl oblíbený „honzík“. Achimenes Teplice Flame (2003) vznikl zkřížením Achimenes patens dovezeného ze Sierra de las Minas z Guatemaly a v roce 1980 registrovaného kultivaru ´Tarantella´. Výsledkem je drobnější bohatě kvetoucí rostlina s jasně červenými květy, které téměř nenesou žluté znaky v jícnu zářivě červené koruny.

Kohleria Šárka ´Firebird´ Nesmírně perspektivní a dnes i u nás oblíbený je rod Kohleria. Zde navázalo původní teplické křížení na dva již dříve vzniklé Haagerovy hybridy, a to Kohleria lanata x K. spicata z konce osmdesátých let a na něj navazujícím Kohleria Argus = Kohleria warszewiczii x (K.lanata x K.spicata) z roku 1996. Rostlina Kohleria warszewiczii získaná z BZ Stockholm není pravděpodobně zcela „čistý“ druh, ale má ve své historii neznámé křížení. Zkřížením Kohleria Argus s Kohleria amabilis var. bogotensis sbíraným Horákem v Ekvádoru vznikl v roce 2003 hybrid nazvaný po šéfzahradnici BZT Šárka. Protože u takto složitého hybridu, na jehož vzniku se podílely nejméně čtyři druhy dochází k „rozpadu“ potomstva, bylo možné vybrat šest nejhezčích forem, které udržujeme pod kultivarovými názvy ´Firebird´ (určitě nejhezčí z nich), ´Strawberry Cream´, ´Leopard´, ´Lovestory´, ´Neon Rouge´ a ´Surprise´. Některé ze jmenovaných forem byly pak v následujícím období použity k další hybridizaci, především s kultivary Kohleria Dragon Blood a Empress.

Pěkné křížení, i když nepůvodní, je Kohleria amabilis var.bogotensis x K. warszewiczii z roku 2002 (J.Boggan ho však uskutečnil již o čtyři roky dříve). Vznikl nesmírně variabilní „roj“ potomstva, z něhož bude vybrán nejhezčí a množený pod názvem ´Teplice´.

Ze zajímavých mezirodových hybridů z roku 2002 jde jmenovat ještě dva, a to prozatím bezejmennou Moussokohleria = Kohleria Argus x Moussonia elegans a Moussoniantha Eva = Moussonia elegans x Smithiantha cinnabarina ´Palenque´, které však dosud nekvetly.

Rod Smithiantha byl v roce 2004 použitý k několika křížením. Z nich je rozhodně nejzajímavější hybid vzniklý ze dvou z „botanických“, čistých druhů, a to matečné Smithiantha aurantiaca sbírané Haagerem u mexického města Xalapa v roce 1991, zatímco pyl pocházel ze Smithiantha cinnabarina, který sbíraly Rybková, Nováková a Šuchmannová v opět mexickém státě Chiapas nedaleko města Tuxtla. Výsledkem je roj různě zbarvených rostlin (listy varírují od čistě zelené po sytě fialově probarvené) s jednotně zářivě cinobrově oranžovými květy, které mu daly i jméno Teplice Fire.

x Pearceria Nejzajímavější výsledek dalo křížení Kohleria Šárka ´Firebird´ s ekvádorským druhem Pearcea hypocyrtiflora. Zajímavé je především tím, že šlo o první hybrid těchto rodů na světě (publikováno v USA v roce 2006), perspektivní je ale i zahradnicky, protože Pearceria J.K.Boggan (forma s bronzově zbarvenými listy) a Romana (zelenolistá) jsou mnohem odolnější než Pearcea a drobnější než matečná Kohleria; lze dokonce předpokládat, že je půjde bez větší námahy využít i jako pokojové rostliny.